Ulver

War of the Roses

Tato Válka růží zcela jistě nevyvolá střídání slavných rodů na anglickém trůnu, ani nevyvolá hladomor a šíření černého moru, leč rozpaky a kontroverzi vyvolá stejně jako každý jiný válečný konflikt.

Bude to již dlouhých třináct let, co Ulver definitivně opustili black metalové vody a vydali své nejlepší a v kontextu světové hudební scény nejavantgardnější hudební dílo Themes from William Blake’s The Marriage of Heaven and Hell, na němž, jak název napovídá, zhudebnili rouhačský skvost Sňatky nebe s peklem anglického literáta Williama Blakea. Od té doby prošli tito norští experimentátoři nejednou stylovou změnou a do své hudby postupně asimilovali poměrně rozsáhlé množství různých hudebních žánrů, což rezultovalo ve skutečnost, že od dob výše zmíněného dvojalba nelze hudbu Ulver směrodatně stylově zařadit. Chvíli se kapela pohybovala v oblasti bizarní elektroniky (EP Metamorphosis), poté překvapila fiktivním soundtrackem kombinujícím podivné beaty, Badalamentiho a atmosféru nočního industriálního města (Perdition City), následně na dlouhou dobu operovala s minimem vyjadřovacích prostředků v ambientním a glitchovém teritoriu (série fiktivních soundtracků, originálních soundtracků a EP) a na poslední dvojici alb se norská trojice vrátila ke klasické písňové struktuře. Zatímco šest let staré album Blood Inside bylo eklekticky rozkročeno do několika stran a po několikaleté pauze opět čerpalo z rocku, resp. art rocku, tak následné album Shadows of the Sun (2007) bylo intimním a příjemně melancholickým výletem do ambientních krajin. Nejeden z příznivců Ulver pak byl bezesporu zvědav, kam tato kapela, které v předchozích letech překvapivě vstoupila na koncertní podia, budu dále směřovat své kroky.

Novinka War of the Roses, kterou mimochodem zdobí nádherný obal od tradičně výborného designového studia Trine og Kim, opět pokračuje v hledání nových obzorů, ačkoli návaznost na dvě předcházející nahrávky je nesporná. Nejvýraznějším rysem nového alba je právě konflikt mezi extrovertním hledačstvím Blood Inside a introvertním krasosmutněním Shadows of the Sun, což ale v konečném důsledku vyvolává mírné rozpaky. Na první poslech totiž  War of the Roses zní roztříštěně a nekompaktně a ani s přibývajícími poslechy tento dojem příliš neustupuje. Druhé negativum otisknuté v drážkách aktuálního alba je spojeno s příklonem k některým pop-rockovým schématům, jelikož v jistých skladbách znějí Ulver až nezvykle chytlavě (nechci říct podbízivě) a obávám se o trvanlivost, respektive trvalou přitažlivost těchto pasáží. Jistě, pamětníci možná namítnou, že poslední black metalové album Ulver, skvost Nattens Madrigal – Aatte Hymne til Ulven i Manden, skrývalo pod svým hnijícím zvukem spoustu extrémně chytlavých melodií, ale na zmiňovaném albu nebyly tyto pasáže i díky onomu syrovému zvuku stavěny tolik na odiv.

Přes tyto výtky však rozhodně nelze novinku těchto Norů a premiérově i Brita Daniela O´Sullivana (známého z formací Guapo nebo Æthenor) klasifikovat jako špatnou nebo průměrnou, jelikož i na War of the Roses soubor mistrně pracuje se svými nejsilnějšími zbraněmi, ze kterých lze namátkou jmenovat například poutavé budování atmosféry, cit pro smysluplné začlenění hostujících hudebníků, nebo využití konstantně kvalitního vokálu Kristoffera Rygga. Jednoduše se opět jedná o nadprůměrnou kolekci hodnou jména Ulver, jen zkrátka nedosahuje vysoko položené laťky, jejíž výšku lze definovat kvalitou trojice nejlepších dlouhohrajících alb (Themes…, Perdition City, Shadows of the Sun) této formace.

Novinka War of the Roses bude jistě jednou z nejkontroverzněji přijatých nahrávek této pozoruhodné kapely. Na jedné straně barikády bude početná armáda nekritických fanoušků kapely oslavující spojení ambientu, art-rocku, trip-hopu a elektroniky v jeden postmoderní celek a ti, jimž ona zmiňovaná nekonzistentnost materiálu nebude vadit, na druhé straně pak samozřejmě ti, jimž tento fakt vyloženě vadí a skupina elitářských recenzentů, kteří usoudili i na základě rostoucí popularity skupiny, že pochlebování již bylo dost a desku neadekvátně zkritizují (britští Radiohead o tom jistě vědí své). Já tvrdím, že se jedná o nadprůměrnou desku, do jejíhož nitra vede cesta přes velké množství poslechů, ale která i přes toto množství posluchačských seancí nedosahuje kvalit těch nejlepších počinů z dílny těchto experimentátorů.

Rok vydání:
2011

Vydavatelství:
Kscope

Seznam skladeb:

February MMX
Norwegian Gothic
Providence
September IV
England
Island
Stone Angels

70%

-jt-