Pro letošní podzimní sezónu přichystalo Divadlo Komedie jedinou premiéru. Tou je hra z pera polského dramatika Marka Modzelewského. Tragikomedie, nesoucí název Korunovace, pojednávací o mužské krizi středního věku, vznikla za vzájemné spolupráce českých a polských divadelníků. Pod taktovkou hostujícího režiséra Norberta Rakowského se divákům představila začátkem října.

Korunovace je slavnostní ceremoniál, při kterém je vyvolenému jedinci udělena moc a výsady ovládnout stát a lid. Symbolika královské koruny a snahy opanovat nejen okolí, ale i své vlastní Já a dosavadní život, se prolíná inscenací od samého začátku až do konce. Hlavní hrdina Matěj má za sebou pětileté manželství plné hádek a každodenní rutinu lékařské profese. Jeho vášně, sny a touhy krotí rodina, manželka a nakonec i milenka. Stereotyp se přitom snaží narušit jeho vnitřní hlas, zkoušející se postavit čelem nejen proti okolí, ale i proti sobě samotnému. Hra má celkem snadno rozpoznatelné autobiografické rysy. Její tvůrce Marek Modzelewski se totiž rovněž nějaký čas živil jako lékař a prošel si těžkým obdobím. „Je to do značné míry můj vlastní příběh. Napsal jsem ho v průběhu puberty, která přišla, až když mi bylo třicet. Podíval jsem se na svůj život a něco jsem si uvědomil. Všechno co dělám, profesionální i osobní záležitosti, je zcela zbytečné. Tak jsem se rozhodl převrátit tento smutný malý svět vzhůru nohama,“ nechal se Modzelewski slyšet.

V hlavní roli mladého lékaře se na divadelních prknech neobjevuje překvapivě nikdo z širokého hereckého ansámblu divadla, ale rovnou jeho režisér a ředitel, Vojtěch Štěpánek. Rozhodnutí je to přinejmenším rozporuplné. Role je Štěpánkovi evidentně blízká (možná i proto, že je sám čerstvým třicátníkem), zhostil se jí nicméně poněkud nesměle. Takřka na každém jeho výstupu je znát, že režijní křeslo mu sedí víc než jevištní prkna. Jeho Matěj je sympaticky lidský, lehce rozervaný, nejistý a tápající, místy je ale v Štěpánkově pojetí cítit až přílišná křeč. Platí to především pro vypjaté situace, kdy zapomíná do emočního výbuchu zapojit výraznější řeč těla i gestikulaci. Postava sice bezesporu má působit nesebevědomým dojmem, který se Štěpánkovi celkem obstojně daří vzbudit, chvílemi jí ale chybí uvěřitelnost.

 
To Vilém Udatný v roli Matějova alter ega si s chlapáckou tváří hlavního hrdiny ví rady mnohem lépe. Jeho nesmlouvavý král v zeleném pyžamu a zlaté koruně přináší nejen vysvětlení jednotlivých scénických obrazů, ale i určitou dávku humoru. Vtipně (byť místy s užitím ostrých vulgarismů) komentuje jednotlivé situace a nabádá hlavního hrdinu ke změně jeho neuspokojivého života. Během inscenace se snaží dostat k moci, zatímco hlavní hrdina se ho pokouší umlčet. Testosteron přitom z krále doslova odkapává. Jen je škoda, že autor hry nedal této postavě větší prostor, nenechal ji komentovat a glosovat takřka všechny Matějovy výstupy. Tím víc by do popředí vystoupil motiv nejen přetvářky, ale také sebekontroly či sebecenzury, která je pro každého z nás více či méně vlastní. Rozpor mezi myšleným a vyřčeným navíc skýtá velký komediální potenciál, který tak zůstává z části nevyužit, což je jistě škoda.

Vzhledem k tomu, že hlavní part je v inscenaci svěřen Štěpánkovi a Udatnému, ženským postavám se v Korunovaci nedostává tolik prostoru k vyniknutí. Přesto tu jsou ale těžko k přehlédnutí. Platí to na prvním místě pro Matějovu milenku Kristýnu Leichtovou, jež opanovává postelové scény. Velmi dobře si coby podváděná a mírně labilní žena vede i Anna Fišerová. Poklonu si zaslouží za svůj výkon také Eva Lecchiová, která jakožto starostlivá maminka touží po záchraně Matějova manželství a nastolení domácího klidu a pohody. Snad jen Bogna ztvárněná Natálií Řehořovou působí afektovaněji, než by bylo záhodno. Podobně jako v jiných inscenacích i v Korunovaci sází Komedie na kvalitní herecké výkony a minimum rekvizit. Celý příběh se tak odehrává bez zbytečných přestaveb a s neměnnou dekorací. Scénografie Janusze Mazurczaka je jednoduchá a efektní a vystačí si jen s několika málo židlemi a postelí. Jeviště je pak lemováno chvějivými látkovými pruhy, z nichž se tu a tam vynoří jednotlivý aktéři. Působivé…

Hodnocení:

Korunovace přináší na divadelní prkna zajímavé téma o krizi středního věku, narušených rodinných vztazích a nutkavé potřebě životní změny. Námět jistě aktuální a pro mnohé i blízký se na jevišti nese ve svižném tempu a dokáže diváka vtáhnout do děje. Nahrává tomu „kratší“ 90 minutová stopáž i absence přestávky, která jinak narušuje celistvost děje. Přesto se ve výsledku zdá, že divadelníci z látky nevytěžili, vše co se dalo. Korunovace tak sice neurazí, ale ani nijak výrazně nenadchne. Ruku na srdce, v Komedii jsou přeci jen k vidění výrazně kvalitnější kousky.

66%

Markéta Bestová