Jiří Kolář – Lichtenstein zpěvavý

Hned dvě pražské výstavy v těchto dnech připomínají výročí sta let od narození Jiřího Koláře. Zatímco tu komornější zaměřenou na autorův přerod z literáta na výtvarníka najdete v Galerii Smečky, ta rozsáhlejší zakotvila na Kampě, kde si mimo jiné můžete prohlédnout Kolářovy práce nazvané Pollockovník či Warhol lesní.

Jádro nedávno zahájené expozice v Museu Kampa tvoří díla z umělecké sbírky, kterou začala v polovině 70. let budovat mecenáška Meda Mládková. Stalo se tak krátce poté, co v Guggenheimově muzeu v New Yorku skončila první Kolářova výstava. Mládková následně se svým manželem skoupila většinu zde vystavených děl a vytvořila tak základ kolekce, kterou v pozdějších letech ještě vhodně doplňovala a rozšiřovala. „Na sbírce je pozoruhodný její mimořádný rozsah a také takřka výhradní soustředění na zásadní období 40. až 80. let,“ vysvětlil kurátor nynější výstavy Jiří Machalický. Právě v tomto období totiž Kolář vytvořil gró své tvorby, které později už jen rozvíjel a různým způsobem varioval. Navíc se v něm začal namísto poezie stále více věnovat výtvarnému umění, za což si od některých svých literárních kolegů vysloužil nelítostnou kritiku.

Protivínský rodák odstartoval svoji uměleckou kariéru během 2. světové války jako básník. Cesta k literatuře však u něj nebyla nikterak jednoduchá. Kolář totiž pocházel z velmi chudých poměrů a v mládí tak musel vystřídat bezpočet dělnických a jiných manuálních profesí, aby si vydělal na živobytí. Už od šestnácti let ale hodně četl a později začal psát i publikovat vlastní verše. Během války pak společně s Jindřichem Chalupeckým stál u zrodu Skupiny 42. Po jejím skončení sice ještě nějaký čas vystupoval především jako literát, postupně ho ale stále více fascinoval svět výtvarného umění, do jehož formování se sám následně ponořil. O jeho díla byl přitom od počátku velký zájem v zahraničí, díky čemuž Kolář získal finanční nezávislost a začal hodně cestovat. V roce 1980 odjel do Paříže, kde setrval až do sametové revoluce, po níž se však opět vrátil do vlasti.

Nynější expozice v prostorách Musea Kampa přitom není první letošní výstavou, kterou galerie Kolářovi věnuje. Už na začátku letošního roku totiž ve zdejší Konírně proběhla při příležitosti stého výročí od umělcova narození výstava připomínající tuto mimořádnou osobnost. Oproti té současné se však nezaměřovala na díla samotného Koláře, ale na práce, které se malířovi a jeho manželce Běle podařilo během let získat do své rozsáhlé umělecké sbírky. Nyní se proto kurátoři muzea rozhodli představit veřejnosti také Kolářovu vlastní tvorbu. Výstava je umístěna ve druhém patře hlavní budovy. „Do určité míry chce respektovat původní koncepci z Guggenheimova muzea,“ vysvětluje Jiří Machalický. K vidění by zde měla být až do 18. ledna nadcházejícího roku.

 
Zcela očekávaně ji otevírají autorovy rané koláže, jimiž si protivínský rodák otevřel cestu do světa. Ty totiž ve své době představovaly úplně nový a specifický přístup k tvorbě a způsob uměleckého vyjádření. Kolář sice tento výrazový prostředek nevynalezl, jak se někteří domnívají, ve svých dílech ho před ním už použili Pablo Picasso, Georges Braque, nebo Max Ernest, byl to ale až český výtvarník, který ho u nás zcela osamostatnil a učinil z něj svébytnou techniku. Ta, jak si mohou návštěvníci všimnout, spočívala v nalepování novinových či reklamních fotografií na bílý karton. U toho však Kolář zdaleka nezůstal. V průběhu následujících let totiž během experimentování s koláží vymyslet či spíše z ní odvodil dalších několik set osobitých technik.

Mezi ty vizuálně nejzajímavější patří na prvním místě muchláže, jichž si mohou diváci na Kampě prohlédnout více jak deset. Jak již jejich název napovídá, vznikly zmačkáním nějakého snímku, či ještě častěji nějaké reprodukce, kterých Kolář během života sesbíral bezpočet. Výsledný, notně zdeformovaný obraz, umožňuje vidět původní model z úplně jiné perspektivy. Na výstavě samozřejmě nemohou chybět ani roláže vzniklé rozstřiháním obrazové předlohy na proužky, nebo proláže, kde dochází k prolínaní dvou obrazových světů. K nim můžeme řadit i Kolářovy intervizuální hrátky s díly slavných současníků, které autorovi posloužily jako výplně pro ptačí tělíčka. Na výstavě si z nich mohou návštěvníci prohlédnout Lichtensteina zpěvavého, nebo Warhola lesního. Na stejném principu je pak založený také neméně vtipný Pollocovník.

Za neotřelý doplněk k nim můžeme považovat takzvané antikoláže, kterým je věnována poslední místnost první části expozice. Jde o reprodukce slavných pláten, na nichž Kolář záměrně vynechal některý z jejich stěžejních prvků. Na obraze vzniklém podle Gauguinovy předlohy chybí kupříkladu váza v jeho prostředku, na Rousseauově autoportrétu dokonce sám malíř. V druhé části výstavy pak návštěvníci narazí na raritu v podobě transparentů a závěsů, jimiž Kolář zareagoval na výzvu tehdejších funkcionářů po angažovanějším umění. Evokovat mají atmosféru prvomájových průvodů. Ve skutečnosti ji ale s nadhledem a ironií parodují.

Hodnocení:

Kromě toho, že je výstava díky dispozičním možnostem galerie rozbita na dva takřka samostatné celky, lze jejímu zpracování málo co vytknout. Z technik, které Kolář během života vynalezl, jsou sice na Kampě připomenuty jen ty stěžejní, i to však stačí k vytvoření relativně komplexního náhledu na jeho mimořádně rozsáhlé a invenční dílo.

Výstava potrvá od 23. 9. 2014 – 18. 1. 2015

Kde:
Museum Kampa
U Sovových mlýnů 2
118 00 Praha 1 – Malá Strana

Otevřeno:
denně od 10:00 – 18:00

Vstupné:
Plné: 120,-Kč
Snížené: 60,-Kč

82%

Pavel BestA