Až do začátku příštího roku si zájemci budou moci v Museu Kampa prohlédnout průřezovou výstavu děl slavné surrealistické malířky známé pod pseudonymem Toyen. Ta se soustředí především na autorčinu figurativní tvorbu a téma ženství, které hrálo v díle Marie Čermínové, jež se ovšem oblékala jako muž, stěžejní roli.

Zřejmě i proto, že výstava nese surrealistický název Vidím, neboť je noc, jsou všechny čtyři místnosti, v nichž jsou vystavené práce Toyen, lehce zešeřelé. Obrazy jako takové jsou ale velmi dobře osvětlené a díky své výrazné barevnosti vtahují příchozí diváky o to výrazněji do tajuplného světa slavné pražské rodačky, jež přišla na svět roku 1902 a o jejímž dětství toho víme jen velmi málo. Sama Toyen dokonce prohlašovala, že „žádnou rodinu nikdy neměla a nemá.“ Vzhledem k tomu, že jde o výstavu retrospektivní, obstarávají jakési entrée do díla Toyen tři její obrazy z roku 1925, které se ještě nesou v naivistickém duchu. Inspirované jsou díly nedělních malířů a poetickou atmosférou Devětsilu; někomu možná dokonce vzdáleně připomenou rané obrazy Henri Rousseaua, jenž měl mít někdy v těchto dnech velkou výstavu v Národní galerii, z níž ovšem kvůli ministerstvu kultury prozatím sešlo. Na úvodní „triptych“ navazují v první místnosti díla, která Toyen vytvořila v artificialismu, jakési české obdobě surrealismu. Tento svébytný umělecký styl vymyslela autorka společně s Jindřichem Štýrským během jejich pobytu v Paříži.

 
Na výstavě samozřejmě nechybí ani Toyenina emblematická díla. Tím zřejmě nejvýznamnějším je plátno nazvané Spící, na němž je zachycena tajemná dívka se síťkou v ruce, jíž chybí tělo a z níž divák vlastně vidí jen hnědé polodlouhé vlasy. Obraz namalovala Marie Čermínová v roce 1937 a hned o rok později ho koupil tehdejší majitel Lidových novin, Jaroslav Stránský, který ho daroval svým příbuzným ke svatbě. Plátno následně strávilo dlouhé roky na Britských ostrovech. Do Čech se vrátilo až relativně nedávno. V roce 2009 bylo v aukci pořádané Galerií Pictura vydraženo tuzemským soukromým majitelem za 20 milionů korun. „Přestože Toyen namalovala mnoho souměřitelných obrazů, byla to právě Spící, jenž se stal jakýmsi logem její tvorby,“ nechal se před lety slyšet kunsthistorik Karel Srp, který je shodou okolností i kurátorem současné přehlídky. Ta zahrnuje celkem přes čtyři desítky prací. Kromě olejomaleb jsou mezi nimi také kresby, akvarely, a u surrealistů velmi oblíbené koláže.

Po válce odešla Toyen do milované Paříže, kde zůstala až do smrti. O jejím mezinárodním věhlasu svědčí mimo jiné i to, že jí v metropoli na Seině v Rue de Fontainte 42 přenechal ateliér sám André Breton, s nímž se velmi dobře znala a přátelila. Pro zakladatele surrealismu dokonce v roce 1958 vyzdobila jednu stranu Kukelníku k líhnutí motýlů, jenž je na výstavě také k vidění. Druhou stranu krabice určené na chov motýlů pomalovala Méret Oppenheim, výtvarnice známá především coby modelka Man Raye. Z Toyenina pařížského období je na expozici k vidění dvacet děl. Oproti jejím pracím ze 30. let jsou více rozostřené a spíše jakoby mystické, než úplně surrealistické. Na jednu stranu jde o doklad toho, že Čermínová umělecky neustrnula ani v zahraničí, se silou a úderností jejích předchozích olejů ale tyto obrazy nesnesou srovnání. „Součástí naší výstavy je i cyklus Sedm mečů bez pochvy, vystavený poprvé v roce 1958. Dal podnět k velké surrealistické akci, protože členové Bretonovy skupiny na tyto kompozice Toyen psali básně,“ doplňuje Karel Srp.

V Paříži vznikla v 50. letech také první velká francouzská monografie věnovaná dílu Toyen, do níž přispěl i Breton. I ta je samozřejmě na výstavě přítomna. Za jejím zrodem stála budoucí mecenáška Meda Mládková, která knihu v na onu dobu jedinečném grafickém zpracování vydala ve svém nakladatelství Edition Sokolova. Obě ženy se samozřejmě i několikrát sešly. „Fascinovala mě svou nespoutaností: Těžkým dětstvím, kdy prohlašovala, že žádnou rodinu nikdy neměla a nemá, brzkým odchodem z domova v šestnácti letech. Postavením se na vlastní nohy… Zkrátka přitahovala mě svou odvahou, vzdorem proti všemožným autoritám, tím, že žila po svém,“ řekla na Toyeninu adresu Meda Mládková, zakladatelka Musea Kampa. Expozice vznikla mimo jiné také u příležitosti oslav šestadevadesátých narozenin této charismatické dámy a sběratelky. „Museum Kampa připravilo výstavu také jako poctu Medě Mládkové, která malířku osobně znala, a v době kdy žila v Paříži, se s ní přátelila,“ vysvětlil člen Správní rady Nadace provozující muzeum, Jiří Pospíšil. Dárek je to víc než zdařilý.

Hodnocení:

Povedená výstava, které lze jen máloco vytknout. Snad by mohla být trochu objevnější, ale to ani neumožňují výstavní prostory. Expozice tak má spíše komorní charakter. Jen zakomponování jediného obrazu od Jindřicha Štýrského je poněkud divné. Buď měl být tento výtvarný souputník Toyen na expozici zastoupen více díly, nebo vůbec. Ale to je skutečně detail…

Výstava potrvá od 5. 9. 2015 do 3. 1. 2015

Kde:
Museum Kampa
U Sovových mlýnů 2
118 00 Praha 1 – Malá Strana

Otevřeno:
denně od 10:00 – 18:00

86%

Pavel BestA