Kniha německého autora Timura Vermese Už je tady zas se ve světě stala okamžitě po vydání bestsellerem. Nápad, že Adolf Hitler nespáchá v roce 1945 sebevraždu, ale jen usne a pak se v roce 2011 probudí, je už sám o sobě silný.

Pustit se ale do něčeho tak odvážného jako je napsání čtyřistastránkového románu psaného v ich-formě, když vypravěčem je právě vůdce někdejší Třetí říše, vyžaduje hlubší historické znalosti, nejen spisovatelský talent. A když děj zasadíte do prostředí showbyznysu a novinářů, je zapotřebí se v mediálním světě orientovat. Timur Vermes k vytvoření tohoto románu dispozice měl. Vystudoval dějiny a politologii a pracoval v několika novinách. K dosažení autentického jazyka si přečetl Hitlerův Mein Kampf. Napodobil tak nejen styl jeho mluvy, ale i způsob jeho myšlení. Zachoval jeho lehce šroubovaný jazyk a spisovnou mluvu s fanatickým tónem. Díky tomu si můžeme přečíst, jak by Hitler reagoval na nejnovější moderní technologie. A Vermes to vzal opravdu důkladně a popsal údiv nejen nad cereální tyčinkou, ale také nad dnes už běžným zvykem sbírat hromádky po psech do papírových sáčků. I tady se prokáže autorův (možná trochu morbidní) humor, když vtipně glosuje o „bláznivé ženštině, která na kraji parčíku vedla na vodítku psa a právě se chystala posbírat, co nevábného po sobě na zemi zanechal. Letmo mě napadlo, zdali ji už sterilizovali…“

Jak se probuzený nacistický zločinec setkává s novou realitou, stejně překvapeně na něj hledí okolí. Jako na imitátora, pochopitelně. Aniž by kohokoli napadlo, že jde o pravého Hitlera, tak ani jeho nenapadne, že by to s tou jeho slávou mohlo být jinak. A tady je trochu kámen úrazu. Protože tento groteskní humor postavený na tom, že ten mluví o voze a ten o koze, a přitom to ani jeden neví, často pokulhává na uvěřitelnosti. Takže se čtenář musí několikrát ptát, jestli to už tomu Hitlerovi není divné, že zatímco on bojovně vypráví o strategických krocích, jak k lepšímu Německu, tak všichni okolo mluví o tom, jak zvýšit sledovanost a jak je úžasně vtipný.

Umístění postavy Hitlera do současného Německa kromě vtipných situací přináší také řadu podnětů k zamyšlení se nad dnešním světem. Vzhledem k tomu, že autor působil v několika novinách, moc dobře ví, jak to chodí v mediálním světě. Zatímco z Hitlera udělal komika, který se přes youtube probojoval až do televize, kde má vlastní show, lidi pracující v televizní branži ukázal v ne příliš lichotivém světle. Nešetří ani novináře a členy různých politických stran. A koneckonců obviňuje celou společnost, která domnělému napodobiteli Hitlera tleská. Stejně tak, jak dokázal tento masový vrah strhnout davy ve třicátých letech, strhne je i nyní. Obzvlášť mrazivé jsou části, kde se už čtenář musí ptát, zdali společnost nezašla příliš daleko, když je ochotna se s ním bavit zcela vážně o politice, o názorech na svět a možných řešeních.

Hodnocení:

Nápaditá groteskní satira, která určitě stála autora velké úsilí. Pustil se totiž do opravdu velkého sousta, které víceméně zvládl. Sice tento skvělý nápad mohl více rozehrát, ale na druhou stranu byl první, kdo probudil Hitlera.

Vydavatelství:
Argo

Rok:
2013

Překlad:
Michaela Škultéty

72%

Alžběta Bublanová