Nový výlisek Vijay Iyer trio navazuje na kvality toho předešlého

Americký pianista indického původu Vijay Iyer, jenž je jedním z nejuznávanějších jazzových hudebníků posledních let, v dubnu přijede do Brna, aby zde představil svou aktuální nahrávku Accelerando.

Accelerando je již 16tou nahrávkou tohoto pozoruhodného hudebníka a uvážíme-li, že od vydání debutového alba Memorophilia ji dělí zhruba 17 let, je jasné, že nedostatkem nápadů nebo vrozenou leností Vijay Iyer rozhodně netrpí a v posledních letech dokonce pravidelně vydává minimálně jedno album za rok. Nejvýraznější položkou Iyerovy diskografie je pak bezpochyby album Historicity z roku 2009, které bylo oceněné jak v odborných periodikách, tak i v nejvýznamnějších amerických denících a roku 2010 bylo nominované na cenu Grammy v kategorii Nejlepší instrumentální jazzové album (cenu nakonec získala nahrávka Moody 4B od Jamese Moodyho). Po emisi tohoto alba Iyer vydal ještě čistě sólovou desku Solo a vloni vyšlo album Tirtha, jenž vzešlo ze spolupráce tohoto pianisty s hráčem na tabla Nitino Mittou a kytaristou jménem Prasanna.

Accelerando, tedy nejčerstvější nahrávka v Iyerově diskografii, je opět výsledkem jeho dlouhodobé spolupráce s basistou Stephanem Crumpem a bubeníkem Marcusem Gilmorem, tedy hudebníky, kteří jsou zodpovědní i za výše zmíněnou nahrávku Historicity, na níž novinka v mnohém navazuje. Soubor okolo Iyera na novince pokračuje v rozvíjení nejcharakterističtějších prvků dosavadní tvorby, přičemž emblematickým znakem je pro toto trio zejména důraz na rytmus, až to někdy vypadá, jako by kapela snad ani nechtěla hrát rovně a záměrně si pohrává s polyrytmy. Dispozice však k tomuto způsobu práce Iyerovo trio má, jelikož je skutečně velmi dobře sehrané a hlavní personě souboru počítání dob nedělá problém, jelikož je známým faktem, že má vysokoškolské vzdělání v oborech matematika a fyzika.

Nesmírně důležité je pak pro podobně laděné soubory především to, aby v konečném důsledku v hudbě těchto interpretů nepřebila formální stránka tu obsahovou a z komplexního hudebního díla se nestala pouze exhibice hráčských dovedností jednotlivých hráčů nebo dílo technicky dokonalé, leč dokonale sterilní. To naštěstí není případ alba Accelerando, jelikož v těch vypjatějších pasážích zní projev celého souboru opravdu živočišně a k nějaké sterilitě má zhruba stejně blízko jako většina tuzemské seriálové tvorby ke statutu hodnotné televizní zábavy. Také se bez nejmenších pochyb nejedná o pouhou přehlídku instrumentálních dovedností jednotlivých hudebníků, protože i přes nepopiratelnou náročnost jednotlivých partitur hrají všechny tři individuality především pro celek.

Stejně jako na předchozích nahrávkách i na té aktuální lze nalézt jak autorské kompozice, tak i coververze, jejichž žánrový rozptyl je vskutku obdivuhodný, jelikož kromě skladeb jazzových klasiků můžeme na albu obdivovat například i píseň z poslední ceněné nahrávky experimentálního vizionáře Stevena Ellisona, kterého zná alternativní scéna pod pseudonymem Flying Lotus. Všechny převzaté kompozice jsou citlivě zpracované, tedy nejde ani o pouhé otrocké přehrání originálu ani o jeho znectění, a díky specifickému rukopisu tria jsou bez problémů včleněné mezi autorské skladby, takže celé album velmi dobře drží pohromadě a tvoří funkční celek. Do tohoto celku určitě není na prvních pár poslechů snadné proniknout, ale trio na ploše celého alba poskytuje posluchači dostatečné množství záchytných bodů v podobě přitažlivých motivů a skladby jako Human Nature (známá z repertoáru Milese Davise nebo Michaela Jacksona) a především závěrečná The Villige of the Virgins (od Dukea Ellingtona) jsou vyloženě chytlavé. I přesto si dovolím tvrdit, že je celé album určené přeci jenom spíše pro posluchače, kteří jsou již s jazzovou hudbou trochu obeznámeni, než pro úplné nováčky. Tím ovšem nechci tvrdit, že je Accelerando určené jen a pouze pro fanoušky tohoto žánru, jelikož disponuje opravdu kouzelnou atmosférou, která dokáže velice silně vtáhnout.

Pokud jde o výtky a negativa, jde především o ryze subjektivní pohled na toto dílo. Někomu by mohlo vadit výrazné vytažení basy v celkovém zvukovém mixu, další zase může namítnout, že navzdory nepopiratelné kvalitě této desky a specifickému rukopisu celého souboru, nejde o nějaký výrazný progres oproti předcházejícímu vysoce ceněnému dílu. Většinou se však jedná o přehnané hnidopišství a příliš přísný pohled na tuto vynikající nahrávku, než o nějaké skutečně věcné výhrady.

Hodnocení:

Na desce Accelerando, která vychází prostřednictvím prestižního labelu ACT music, se Iyerovi a jeho spoluhráčům podařilo přijít s hudbou, která co do kvality zdařile navazuje na předcházející Historicity a tvoří tak jednu z nejlepších žánrových nahrávek tohoto roku.

Živě na festivalu Jazzfest Brno, Středa 18.4.2012

Rok vydání:
2012

Vydavatelství:
ACT music

Seznam skladeb:
Bode
Optimism
The Star Of A Story
Human Nature [Trio Extension]
Wildflower
Mmmhmm
Little Pocket Size Demons
Lude
Accelerando
Actions Speak
The Village of The Virgins

89%

-jt-