Vinterriket

Horizontmelancholie

Nebude to již dlouho trvat a začne podzim. Pokud v tomto období nepropadáte úzkostným stavům a období padajícího listí ve Vás vyvolává spíše jemnou melancholii, pak není od věci poohlédnout se po nějakých hudebních nosičích, které mohou toto duševní rozpoložení přiživit.

Jedním z těchto podzimních náladotvůrců může klidně být německý jednočlenný projekt Vinterriket.

Tento projekt tvořený Christophe Zieglerem má na svém kontě velmi slušnou řádku vydaných nosičů, ovšem nutno také dodat, že i na Vinterriket lze aplikovat staré moudro hovořící o poměru mezi kvalitou a kvantitou. Zatímco dříve byl nositelem hudební imprese atmosférický black metal doplňovaný ambientem, tak poslední počiny se ponejvíce nesly ve znamení monotónního klávesového ambientu. V letošním roce vydaná deska Horizontmelancholie znamená další posun v tvorbě Vinterriket, který byl již více než žádoucí.

Christophe Ziegler opět zcela rezignoval na black metalovou složku, ale místo aby se utápěl v předlouhých ambientních plochách, tak na jejich základech pomocí akustických nástrojů vytvořil desku, která má nejblíže ke kříženci ambientu a neofolku. Poslech jednotlivých kompozic, které mají opět víceméně klasickou strukturu, tak v posluchači může vyvolat lehké paralely například s tvorbou neofolkařů Of the wand and the moon, Death in June či Orplid (s nimiž Vinterriket spojuje velice vkusné užití německého jazyka) nebo s akustickou etapou metalistů respektive ex-metalistů Agalloch, Ulver a Empyrium. Společným jmenovatelem nových kompozic je již zmiňovaná melancholie, která rezonuje ve všech kompozicích a celek tak působí soudržným dojmem, takže vybrat z něj nějaký potencionální ,,hit“ je takřka nemožné.

Všechna výše uvedená fakta vedou k závěru, že Christophe Ziegler vytvořil svou dosud nejdospělejší a nejlepší desku. Ve srovnání s předchozí tvorbou, která se navzdory oblibě u fanoušků jeví spíše jako průměrná, je nové album kvalitativně o několik tříd výše. Otázkou do budoucna je, jestli ono vystoupení z kruhu stagnace pomocí tohoto alba nevyvolá další nekonečnou porci nosičů, které budou donekonečna opisovat z tohoto alba.

Byla by škoda, kdyby poslední dlouhohrající deska Vinterriket zůstala pouze v undergroundových bažinách. Každý kdo má rád atmosférickou hudbu a nenašel si ještě svou verzi ,,Podzimní písně“, nechť bez starosti sáhne po tomto albu. Horizontmelancholie totiž vystihuje další otřepaná fráze, která nás poučuje o tom, že v jednoduchosti je síla.

Rok vydání:
2009

Vydavatelství:
Heimatfolk

Seznam písní:
Schattengeräusche
Durch die Weiten der Landschaft
Herbstreich
Irrlichterscheinung
Bergtal
Wogen des Firmamentes
Waldkult

80%

Jan Perniš