Předchozí článek
Vladimír Franz vystavuje v Mánesu květinové akvarely
Publikováno 15 Říj 2015
Mnohostranně orientovaný umělec a někdejší prezidentský kandidát Vladimír Franz po jistém čase opět v našem hlavním městě představuje své výtvarné práce. K vidění jsou až do konce měsíce října v prostorách malé síně pražského Mánesa.
Výstava nese název Pravý břeh a na slavné umělecké adrese, která však v posledních letech vlivem tahanic o budovu a její opravu bohužel značně zdevalvovala, ji pořádá galerie a aukční síň Adolf Loos Apartment and Gallery. Vernisáž zde proběhla předposlední zářijovou sobotu a autor se na ní objevil po boku fotografky a své přítelkyně Idy Saudkové. Jádro expozice tvoří Franzův nejnovější cyklus akvarelů s květinovou tématikou. Celkem si v prostorách malé síně Mánesa mohou diváci prohlédnout na dvě desítky prací šestapadesátiletého tvůrce, jenž se zatím nejvíce proslavil jako autor scénické hudby k divadelním hrám, za niž si již šestkrát odnesl cenu Alfréda Radoka. Výstava je prodejní, takže si zde zájemci mohou kterékoli Franzovo plátno koupit a odnést domů. „Pravý břeh představuje Franze jako vcelku nápaditého eklektika, který proniká žánry, vytváří mírně šokující, a proto výrazně zapamatovatelná díla,“ charakterizuje přehlídku kritik Jan Šída.
Skladatel, výtvarník a vysokoškolský pedagog Vladimír Franz je těžko přehlédnutelnou postavou tuzemského uměleckého a v posledních letech i politického života. Může za to jeho stále se rozrůstající dílo, svérázný vzhled, i jeho nedávná neúspěšná kandidatura na funkci prezidenta republiky. „Kdybych si během prezidentské kampaně vedl deník, měl bych materiál na několik divadelních her. Často tak absurdních, že by i Václav Havel zbledl závistí,“ nechal se autor před časem slyšet. K oborové neukotvenosti měl Franz našlápnuto takříkajíc od mládí. První výstavy se dočkal již v šestnácti letech, kdy si jeho výtvarná díla mohli lidé prohlédnout v Galerii Futurum. Následně se ale přihlásil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou zdárně vystudoval. V 80. letech si však renomé získal především skládáním scénické hudby pro Národní divadlo a Městské divadlo Brno. V roce 2012 překvapil veřejnost svou kandidaturou na post prezidenta, v níž skončil na pátém místě se ziskem zhruba 350 000 hlasů. Před dvěma lety pak Vladimír Franz na prknech Státní opery představil svou operu Válka s mloky, jež se od odborníků dočkala rozporuplného přijetí.
Letošní rok může Vladimír Franz bez nadsázky označit za rok premiér. Ta první se týkala oratoria Prezidentská volba, jež poprvé zazněla letos v létě v brněnském planetáriu při oslavách 35. výročí od vzniku sboru Ars Brunensis Chorus, s nímž umělec spolupracuje již dlouhých 18. let. Skladba byla sice poprvé provedena už v srpnu roku 2014 na festivalu Bohemia Cantat v libereckém Domě kultury, od té doby však prošla zásadní proměnou, v rámci níž byla i o něco prodloužena. Organizátoři brněnského koncertu tak její nastudování mohli označit za světovou premiéru. „Nakonec jsem se rozhodl, i vzhledem ke stručnému a zhuštěnému způsobu pointovaného vyprávění, pro formu kapesního oratoria,“ vysvětlil Franz krátce před uvedením skladby, proč sáhl právě k tomuto typu kompozice. Dvacet minut dlouho Prezidentskou volbu, jejíž úvod se nese spíše v odlehčeném duchu, zatímco závěr nepostrádá dramatickou gradaci, oddirigoval v brněnském planetáriu Dan Kalousek.
Druhá letošní premiéra se týkala Franzovy výtvarné tvorby. V létě totiž v píseckém Prácheňském muzeu v rámci výstavy nazvané My Melody poprvé divákům představil svůj před nedávnem dokončený cyklus akvarelů s motivem květin. Kromě něj si návštěvníci galerie mohli prohlédnout autorova starší velkoformátová plátna z období přelomu 80. – 90. let i akvarelové kresby z Čech a ze zahraničí. Sérii květinových obrazů si lidé nyní mohou prohlédnout také v Praze. Pro výstavu v malé síni Mánesa vybral Vladimír Franz mnohoznačný název Pravý břeh. Ten může odkazovat jak ke skutečnosti, že se výstava koná na pravém břehu řeky Vltavy, tak v extenzivním slova smyslu ke snaze dobrat se toho správného cíle cesty. Pro akvarely vzniklé v letním autorově ateliéru na chalupě, nedaleko Nepomuku, je charakteristická vyzývavě snová barevnost a rozevlátá obrysovost. „Pro mě to není malování nějakých kytiček, pro mě ta kytka může mít zákonitosti celýho vesmíru,“ uvedl Franz. Oproti předchozím pop-artově laděným pracím představuje nynější cyklus úkrok výrazně jiným směrem a dodejme, že ne zrovna tím správným. Díla jsou prvoplánově líbivá ( o skrytou kritiku kýče tu rozhodně nejde), obsahově vyprázdněná a stylisticky eklektická. Nezbývá tedy než věřit, že Vladimír Franz co nevidět zvedne kotvy a pokusí se najít jiný břeh…
Hodnocení:
Vzhledem k tomu, že výstava děl Vladimíra Franze se koná v komorních prostorách Mánesa, soustředili se její kurátoři velmi strávně jen na určitý výsek z autorovy tvorby. Tou jsou plátna s rostlinnou tématikou. Jejich obsahová náplň tedy není nikterak nápaditá. To samé lze říci i o lehce expresionistickém stylu, který na obrazech Franz použil. Ve výsledku tak působí celá výstava velmi, ale skutečně velmi nepřesvědčivě.
Výstava potrvá od 23. 9. 2015 do 31. 10. 2015
Kde:
Výstavní síň Mánes
Masarykovo nábřeží 1
110 00 Praha 1 – Nové Město
Otevřeno:
denně od 10:00 – 18:00
20%
Pavel BestA
Co se měl možno porovnávat, tak hudební produkce pana Franze je rozhodně výrazně lepší, než ta výtvarná.
Předcházející Franzova tvorba byla podle mě v celku podnětná, i když lehce nepůvodní a opakující se. Současným kytičkám, přiznám se, vůbec nerozumím. Asi si Vláďa musel pročistit hlavu po prezidentské kampani.
Podobně jako vzájemně si odporující pindy páně Šídovy, i tento výplod je pouhý „eklektoidní“ žvást nedovzdělaného a ve Franzově čtyřicetiletém výtvarném díle se evidentně neorientujícího amatéra v tom horším slova smyslu. Kdyby dotyčný o tomto měl alespoň základní povědomí, věděl by například, že se o žádný „úkrok stranou“ nejedná. Pak je ovšem pochopitelné, že v daném kontextu zcela bezobsažné pojmy jako „rozevlátá obrysovost“, „prvoplánová líbivost“, „obsahová vyprázdněnost“ a zejména „stylistický eklekticismus“ jsou tak nějak varyšovsko-havlíkovsky pouze nakupeny, nikoli vysvětleny a obhájeny. Nechtěl by pan Mgr. Besta psát raději o ekonomii? Tam může sebevědomě užvaněná ignorance v oboru přinést i nějakou cenu. Zde pouze útrpné pousmání…
Pojmy jako líbivost, vyprázdněnost a eklektismus mi přijdou jako dosti konkrétní, ale proti gustu žádný dišputát. Myslím, že je celkem zřejmé, co jimi chtěl pan Besta naznačit, a co jako slušný člověk přímo nenapsal, tedy že tyhle Franzovy kytičkové obrazy stojí umělecky úplně za hovno.
Reagujete na něco, co jsem nenapsal, ale na to jsem v polo či zcela anonymních virtuálních diskusích ve vaší zemi zvyklý:-) Z výše uvedeného cancu jsem citoval, mimo jiné, slovní spojení „prvoplánová líbivost“, „obsahová vyprázdněnost“ a „stylistický eklekticismus“ a poukázal na to, že jsou pouze verbálně ejakulovány, nikoli jakkoli zdůvodněny či zasazeny do kontextu (což, na druhou stranu, neudiví, protože autor se evidentně ve Franzově výtvarném díle neorientuje a mnoho o něm neví – například údajný „úkrok stranou, jímž mají být akvarely s tématem květin, představují nedílnou součást Franzovy tvorby již od poloviny devadesátých let – a dokonce je na místě otázka, zda aktuální výstavu vůbec navštívil, protože na ní žádná „plátna s rostlinnou tématikou“ prezentována nejsou). Výraz „stylistický eklekticismus“ pak vnucuje otázku, zda pan Besta vůbec zná význam slov, která používá, protože mezi stylovým a stylistickým je asi takový rozdíl jako mezi cyklem a cyklistou. Použití termínu „eklekticismus“ ponechám vůbec stranou, neboť se v umění 21. století jedná o pojem zcela bezobsažný; pokud by ale pan Besta jinak nedal, bylo by na místě v případě Franze hovořit spíše o synkretismu. Význam si autor textu dojista nalistuje.:-) Jinak je opravdu srandovní, kolik negativních emocí vzbudí v části obecenstva obrázky kytiček…