Dylan malovat neumí, dokazuje jeho pražská výstava

Známého amerického písničkáře a čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu Boba Dylana mají jeho příznivci možnost poznat i jako výtvarníka. Tuto středu totiž v prostorách Křížové chodby Staroměstské radnice odstartovala výstava nazvaná On the Road s podtitulem Neznámá tvář známého umělce. Expozice potrvá do 31. srpna 2017.

Výstava návštěvníkům představuje přes padesát číslovaných a signovaných grafických listů z limitované kolekce sestavené londýnskou Halcyon Gallery. Vedle toho si zájemci mohou prohlédnout také soubor gramofonových desek, které mají vedle autorových malířských pokusů připomenout i jeho známější a přeci jen kvalitnější hudební tvorbu. V neposlední řadě zahrnuje přehlídka také několik momentek fotografa Alana Pajera, na nichž zachycuje bývalého prezidenta Václava Havla a amerického písničkáře během jeho koncertu v Praze v roce 2005. Dylanovi malby a grafiky jsou v České republice vystavovány vůbec poprvé a to díky spolupráci pražské galerie GOAP a slavné londýnské Halcyon Gallery. „Zjistil jsem, že Halcyon Gallery vydala kolekci jeho velkých barevných věcí a hned napoprvé se mi to líbilo. Říká, že celý život si skicuje tužkou. Z jeho cest jsou tam úžasné věci, když v 60. letech putovali po Americe. Říká, že nejezdili po žádných dálnicích, ale že to brali křížem krážem přes venkov a malé motely, hospůdky a že si to strašně užívali. Jeho nejhezčí věci jsou z těchto cest,“ prohlásil galerista Zdeněk Kočík.

K malířství přičichnul Dylan, vlastním jménem Robert Allen Zimmerman, již v roce 1970, kdy použil na přebal své desky Self Portrait vlastnoručně namalovanou podobiznu. O tři roky později přišel s publikací Writings and Drawings, která obsahovala vedle hudebních textů i několik vlastních kreseb. Po několikaleté výtvarné odmlce přišel minnesotský rodák na přelomu 80. a 90. let s knihou Drawn Blank, plnou kreseb a grafik městských scenérií, které načrtnul během svých cest po koncertních šňůrách. Na přelomu roku 2007 a 2008 byly Dylanovy kresby poprvé vystaveny v Saské Kamenici, kde si zájemci mohli prohlédnout 170 akvarelů a kvašů. Následovala výstava v Kodani a New Yorku. Poté byl americký písničkář nařknut z plagiátorství, jelikož si několik návštěvníků všimlo nápadné podobnosti mezi jeho kresbami z cest po Asii a fotografiemi pořízenými v Japonsku a Číně Dmitrijem Kesselem a Henri Cartier-Bressonem. Celou kauzu zažehnala až agentura Magnum Photos s vysvětlením, že Dylan práva k užívání fotografií koupil.

Pětasedmdesátiletému Dylanovi se nedá upřít status muzikanta, který v celosvětovém měřítku ovlivnil populární hudbu. Jeho nejproslulejší tvorba pochází ze 60. let, kdy byl svými texty považován za vůdčí postavu sociálních nepokojů. Texty jako Blowin in the Wind, či The Times They Are a-Changin, plné politických, sociálních a filozofických hesel se staly téměř hymnami dané doby. Do jaké míry lze ale jeho texty považovat za přínos pro literaturu je sporné. Loni část veřejnosti pobouřilo rozhodnutí Švédské akademie udělit Dylanovi Nobelovu cenu za literaturu. Americký písničkář ji získal v říjnu, avšak dlouho se k jejímu převzetí nevyjádřil. Vyzvedl si ji až letos v dubnu, ale vymínil si převzetí ceny bez přítomnosti veřejnosti a novinářů. Následně pro média sebekriticky prohlásil, že: „Písničky nejsou literatura – mají se zpívat, ne číst“.

Škoda jen, že Dylan stejně sebekriticky nepřistupuje i ke svým obrazům. Nebylo by to jistě od věci. Zařadil se tak k stále početnějšímu zástupu herců a zpěváků, kteří mají falešný pocit, že mají i výtvarný talent. V poslední době jde o zajímavý trend, kdy se jinak úspěšní umělci (tedy ve svém původním oboru) chápou štětce a plátna a snaží se své pocity a emoce vyjádřit skrz malbu. Umělecký přínos takovýchto výronů energie je bohužel zpravidla nulový. Je škoda, že kritika je k podobným pokusům zbytečně shovívavá. Sečteno podtrženo – Dylanova aktuální pražská výstava nepřináší světu umění nic nového. Dylanovy kresby a malby jsou totiž průměrné. Dá se ovšem očekávat, že i přesto bude výstava hojně navštěvovaná. Slavná jména prostě dneska táhnou…

Výstava potrvá od 7. 6. 2017 – 31. 8. 2017

Kde:
Staroměstská radnice
Staroměstské náměstí 1
Praha 1, 110 00

Otevřeno:
denně 10:00 – 19:00

Vstupné:
plné: 180,-
snížené: 120,-

Markéta Bestová