Předchozí článek
William Styron
Publikováno 14 Lis 2012
Dlouhý pochod
Americký prozaik William Styron si světovou proslulost vydobyl románem Sophiina volba. Bylo by však chybou, považovat ho za autora jedno jediného zdařilého díla. Dokazuje to i právě vycházející novela Dlouhý pochod.
Pokud je pro Styronovo dosti indiferentní dílo něco společné, pak zejména to, že snad v každé jeho knize najdeme nějaké, byť jen drobné, autobiografické prvky. V Sophiině volbě je to příběh vypravěče Stinga, který se učí psát, v Zapal tento dům zase umělecká krize, kterou si sám Styron několikrát prošel, v Ulehni v temnotách postava Heleny, v níž se odráží osud Styronovy vlastní matky. Nejpatrnější je to však v novele Dlouhý pochod, která byla inspirována nedlouhým Styronovým pobytem u záloh americké námořní pěchoty, kam byl začínající spisovatel povolán během války v Koreji.
Autorovo působení v ozbrojených silách je kapitolou samou pro sebe. Do armády totiž virginský rodák poprvé dobrovolně narukoval na konci 2. světové války. Dříve, než však stačila jeho loď vytáhnout kotvy a zamířit do Tichomoří, Japonci kapitulovali. Štěstí měl Styron také při svém druhém působení u mariňáků. Ani tentokrát se totiž nemusel strachovat o svůj život. Do boje na Korejském poloostrově se nikdy nezapojil; jen několik měsíců pobýval ve výcvikovém táboře v Lejeune v Severní Karolíně, odkud byl však v roce 1952 propuštěn kvůli očním problémům. Zážitky z působení na základně i mimo ni však zúročil v krátké novele Dlouhý pochod.
Jak již název knihy napovídá, jejím námětem je 36 mil dlouhý cvičný pochod amerických záložníků. Děj novely však otvírá nešťastná nehoda, při níž přijde o život několik vojáků. Jejich mrtvá znetvořená těla si musí chtě nechtě prohlédnout i poručík Culver a kapitán Mannix, kterým se obraz mladých mrtvých kolegů neustále vrací ve vzpomínkách. Styron nás velmi rychle a briskně seznamuje s prostředím výcvikového tábora, kde řadoví vojáci žijí v nuzných podmínkách, zatímco vyšší důstojníci si mohou vyhazovat z kopýtka a ti nejvyšší, zde dokonce mohou mít i své manželky.
Zlomovým okamžikem se pak stává rozhodnutí plukovníka Templetona podniknout náročný 36 mil dlouhý pochod, který má prověřit schopnosti jeho mužstva. Culverovi, Mannixovi ani dalším se nesmyslný rozkaz příliš nezamlouvá, ale nezbývá jim, než se podřídit a vydat se na cestu. Snad, že sám Styron něco podobného zažil, daří se mu vcítit, či respektive věrohodně popsat pocity jednotlivých hrdinů. Jak přibývají kilometry, tělesných i duševních sil ubývá. Dostavuje se otupělost. Jediné na čem záleží, je dokončit pochod. V celé nahotě se postupně vyjevuje absurdnost vojenské mašinérie i pokrytectví jejího velení. Sám Templeton se totiž nakonec usadí do auta a udílí rozkazy z něj.
Hodnocení:
Slepá vojenská poslušnost, nesmyslné rozkazy, a další absurdity, které k armádě od počátku věků neodmyslitelně patří, byly takřka vždy terčem, do něhož se s oblibou strefovali význační spisovatelé. Nejinak je tomu v případě Williama Styrona. Jeho krátkému dílu lze po formální, i obsahové stránce, jen těžko co vytknout; snad jen to, že jde „jen“ o novelu a ne o delší literární útvar.
Vydavatelství:
Mladá fronta
Rok:
2012
Překlad:
Radoslav Nenadál
69%
Pavel BestA
Dobrá knížka i recenze. Jen nechápu proč tak nízké hodnocení.
Působivá novela. Škoda jen, že je tak krátká a člověk ji tak rychle přečte.
Já jsem byla naopak ráda, že si můžu přečíst něco kvalitního a zároveň krátkého. Na tlusté pětiset stránkové knížky už bohužel nemám čas.
Narozdíl od jiných spisovatelů se Styron nikdy nenechal strhnout k tomu, aby vydával knížky jako na běžícím pásu. A je to znát! Každý jeho text je svébytným a takřka dokonalým uměleckým dílem.