Yes

Fly From Here

Matadoři progrocku vydali v létě album, jejímž zpěvákem není Jon Anderson. Yes to dosud udělali vlastně jen jednou, v roce 1980. Překvapivě však problémem nového alba není hlas Benoita Davida.

Po skvělé Magnification se Yes s natočením alba s revivalovým zpěvákem odhodlali k bezprecedentnímu rozhodnutí, a to se, zdá se, vyplatilo. Davidův hlas disponuje nejen téměř totožným témbrem jako Andersonův, ale také plynulým přechodem do falzetu a jeho smysl pro intonaci je přinejmenším na srovnatelné úrovni, což je v tak vysokých polohách, v jakých se oba zpěváci pohybují, určitě obdivuhodné. Dokonce i Anderson se na adresu Davidova vokálního projevu vyjádřil pozitivně.

Album začíná rockovou suitou o overtuře a pěti větách. Na rozdíl od některých kolegů si nemyslím, že by suita postrádala hlavu a patu, nebo že by jí chyběla soudržnost; hudební myšlenky jsou zařazovány a proměňovány zručně a zkušeně, obzvlášť lze ocenit právě overturu a první větu Fly From Here. Krásně vystavěná melodická linka a zpěvný refrén – přesně tak, jak jsme u Yes zvyklí. To je pro desku slibný začátek.

Hned v druhé větě však posluchač trochu narazí. Široké zvukové plochy připomínají spíše (ne příliš milovanou) desku Pink Floyd The Division Bell a třetí věta Madman At The Screens působí jako pokus o hudební provedení – ovšem bohužel téměř bez invence, navíc hammondky tady zní neskutečně sterilně a slabě. Digitální technika neměla progrock nikdy příliš v lásce. Následující Bumpy Ride však konečně disponuje typickými yesáckými metrorytmickými a harmonickými postupy a po pořádné gradaci se tak dostáváme do reprízy úvodního tématu Fly From Here. Shrnuto: suita Fly From Here je povedená, novou Close To The Edge ale nečekejte.

To, co následuje, si s bohatě aranžovanou hudbou Yes tak, jak ji známe, příliš nezadá. Plytké popíkové popěvky Man You Always Wanted Me To Be nebo Hour Of Need opravdu nejsou, co bychom na desce Yes postrádali. Z druhé půlky je možné vyzdvihnout Life On A Film Set, která je důkazem dobře vystavěné melodie a má kromě toho skvěle vymyšlenou dynamiku. Také závěrečná Into The Storm je opravdu výborná, ačkoliv se možná nebudete moci ubránit pocitu, že jaksi není „yesácká“ – jako kdyby byla postavena jinak, než jsou fanoušci zvyklí. Vysvětlením může být pohled na seznam autorů skladby. Je to vlastně jediná skladba na albu, na které se kompozičně podíleli všichni přítomní hudebníci včetně Benoita Davida a bubeníka Alana Whitea.

Nutno dodat, že deska bohužel nemá tak dobrý zvuk jako předchozí Magnification a trochu hořkou tečkou je fakt, že se pánové na stará kolena museli pohádat, což je s přihlédnutím k desetiletím společné práce a nesporných zásluh přinejmenším nedůstojné.

Otázkou je, k jakému měřítku při hodnocení alba velikánů, jakými jsou Yes, přistoupit. Sečteno a podtrženo: podle interního měřítka v rámci celé historie kapely, bylo by album průměrné, pokud ale použijeme měřítko kvality vzešlé z dnešní poprockové mainstreamové produkce, vysoce vyniká.

Rok vydání:
2011

Žánr:
progresivní rock

Vydavatelství:
Frontiers Records

Seznam skladeb:
Fly From Here:
– Overture
– We Can Fly
– Sad Night At The Airfield
– Madman At The Screens
– Bumpy Ride
– We Can Fly (reprise)
The Man You Always Wanted Me to Be
Life on a Film Set
Hour of Need
Solitaire
Into the Storm

65%

Filip Tailor