Zemřel Otakar Vávra

Konec jedné epochy

Český film přišel o jednu ze svých nejzářivějších a zároveň i nejdéle se blyštících hvězd. V pražské nemocnici Na Homolce ve čtvrtek 15. září zemřel známý a obdivovaný režisér Otakar Vávra. Bylo mu sto let.

Slavný režisér si na konci července letošního roku zlomil při pobytu na chalupě nohu v krčku a byl převezen do nemocnice Na Homolce. Zde byl následně operován a zotavoval se ze svého zranění. „Podobný zákrok je v tak vysokém věku vždy rizikový,“ nechala se několik týdnů poté slyšet Vávrova životní partnerka, režisérka Jitka Němcová. Vávrův stav se bohužel v září výrazně zhoršil a slavný režisér, který za života stihnul natočit přes 50 hraných filmů, nakonec komplikacím podlehl. Jeho poslední dva velké sny, tedy natočit film o smrti Jana Masaryka a dožít se 105 let, se mu tak již nepodaří uskutečnit. I přesto se ale nesmazatelným písmem zapsal do dějin české kinematografie.

„Otakar Vávra se zasloužil o český film tím, že do české výroby přivedl profesionalitu a úroveň svou vlastní tvorbou i pedagogickou činností,“ řekl na adresu svého kolegy jeden z jeho nejslavnějších žáků Jiří Menzel. Na svět přišel Otakar Vávra v roce 1911 ještě za fungování rakousko-uherské monarchie. O dvacet let později se pak spolupodílel na vzniku experimentálního snímku Světlo proniká tmou. Jako režisér se poprvé divákům představil v roce 1937 se svým filmem Filozofská historie. V následujících předválečných a válečných letech stihnul natočit dalších čtrnáct filmů. Přestože Vávra zažil zlaté časy Barrandova a osobně se znal a stýkal s jejími nejzářivějšími hvězdami, největší uznání mu přinesly snímky ze šedesátých let.

Kritikou jsou dodnes vyzdvihovány především dva jeho snímky – Romance pro křídlovku, která vznikla v roce 1966 na motivy básně Františka Hrubína a v níž je vylíčen příběh dvou mladých milenců, jejichž láska nenajde svého naplnění. Tím druhým je pak o tři roky mladší Kladivo na čarodějnice, které čerpá námět ze stejnojmenné knihy Václava Kaplického a které nás zavádí do Velkých Losin, kde se na konci 17. století roztáčí pod kuratelou šíleného inkvizitora Bobliga z Edelstadtu série čarodějnických procesů.

„Můj život byl s chybami, nehrdinský, ale často dost odvážný,“ tvrdil o sobě sám Vávra. Byl to právě on, kdo v padesátých letech společně s dalšími filmaři založil FAMU, kde učil až do roku 2008. Mezi jeho nejslavnější žáky patří Miloš Forman, Jiří Menzel, Věra Chytilová, nebo Evald Schorm; ze zahraničních pak srbský filmový režisér Emir Kusturica. V posledních letech Vávra sbíral jedno ocenění za druhým. V roce 2001 mu byl udělen Český lev za celoživotní přínos české kinematografii. O tři roky později Medaile za zásluhy na karlovarském filmovém festivalu. Letos v červnu k nim přibyla ještě Grand Prix mezinárodního festivalu ve Zlíně.

I přes vysoký věk neztrácel Vávra nikdy chuť k práci. Ještě před nedávnem například usiloval o to, aby zase usedl za kameru. Chtěl natočit film o smrti Jana Masaryka. „K Masarykovi si napsal krásný scénář, rozpočet byl padesát miliónů, ale nikdo mu na to nedal peníze,“ posteskla si letos na jaře Jitka Němcová. Přípravy snímku věnovaného rozporuplné osobnosti Lídy Baarové pro změnu zhatila nedořešená autorská práva. Přesto Otakar Vávra za život stihnul víc než většina ostatních a navždy se nesmazatelně zapsat do dějin českého filmu.

Jan Perniš