Odešel Umberto Eco: S fanfárami, ale bez Nobelovky

Literární svět přišel o jednoho ze svých velikánů. Sémiolog, ceněný teoretik středověku, filozofický polyhistor, italský vysokoškolský profesor a také spisovatel Umberto Eco, známý svými mnohovrstevnatými díly propojujícími prvky historického románu, detektivky, hororu s filozofickými a teologickými názory, podlehl v pátek 19. února 2016 zákeřné rakovině.

Mezi Ecova nejslavnější díla patřily romány Jméno růže, Foucaultovo kyvadlo, nebo Pražský hřbitov. „Byl příkladem pozoruhodného evropského intelektuála, spojovala se v něm jedinečná inteligence s neúnavnou schopností předjímat budoucnost. Je to velká ztráta pro kulturu, která bude postrádat jeho psaní, jeho hlas, jasné a živé myšlení, jeho lidskost,“ reagoval na smutnou zprávu bezprostředně poté italský premiér Matteo Renzi. Umberto Eco se narodil 5. ledna 1932 v severoitalské Alessandrii. Během 2. světové války byl jeho otec povolán do války a malý Umberto se tak s matkou přestěhoval na venkov, kde strávil dětství. Po maturitě začal na přání otce studovat práva v Turíně, ale záhy zaměřil svou pozornost jinam, na středověkou filozofii a literaturu. První bakalářský titul získal v roce 1954 díky práci o estetice Tomáše Akvinského. Během studií prošel krizí své víry a odklonil se tak od římskokatolické církve. Po ukončení studia se Umberto Eco stal redaktorem v Radiotelevisione Italiana a mimo jiné i přednášel na Turínské univerzitě.

Od roku 1956 se alessandrijský rodák podílel na organizování avantgardy, a tím i na vzniku volného uskupení avantgardních umělců, které tehdy tvořilo základ pro pozdější „Skupinu 63“. Na počátku 60. let se Eco oženil s profesorkou umění německého původu Renatou Ramge. V polovině 60. let začal působit jako profesor vizuální komunikace ve Florencii, jako lektor naučných knih v nakladatelství Bompiani v Miláně a jako profesor sémiotiky na milánské Polytechnice. Roku 1971 se Umberto Eco stal profesorem sémiotiky v Bologni a zároveň byl zvolen prezidentem Univerzity San Marino. Nauku o symbolech pak přednášel na několika dalších univerzitách po celém světě. V průběhu života také Eco vydal řadu odborných publikací a stal se taktéž držitelem mnohých ocenění a čestných doktorátů na desítkách univerzit po celém světě. Vědecká rada Univerzity Karlovy v Praze ale v roce 2013 nedoporučila, aby dostal čestný vědecký titul doctor honoris causa.

 
Literární oblast a miliony čtenářů po celém světě si Eco podmanil již svým prvním a nejslavnějším románem „Jméno růže“, které je postmoderním dílem par excellence. Mimo jiné je založené na nepřeberných možnostech, jak ho interpretovat, tedy každý čtenář ho může chápat individuálně – jako historický román, detektivku, filosofické dílo, částečně také jako dílo hororové nebo teologické, neboť kniha obsahuje více rovin, které se prolínají. Populární román zasazený do středověku byl v roce 1986 zfilmován Jaenem-Jacquesem Annaudem se Seanem Connerym v hlavní roli františkánského mnicha Viléma z Baskervillu. Nutno podotknout, že takový úspěch, jaký zaznamenal Ecův debut, už žádná z jeho dalších knih nesklidila a neustálé dotazy na „Jméno růže“ autora v pozdějších letech notně iritovaly. Jeho následující romány již postrádaly onu dokonalou vyváženost a prolínání všech témat, jak tomu bylo u Jména růže. Dle Eca zatím byla dozajista i snaha se neopakovat a nechrlit další historické detektivky jak na běžícím pásu. V roce 2015 k tomu pro deník The Guardian dodal: „Nevím, co čtenář očekává. Myslím si, že (královna romantiky) Barbara Cartlandová píše to, co čtenář očekává. Já se domnívám, že by autor měl psát to, co čtenář nečeká. Nejde o to se ptát, co potřebují, ale změnit je… vytvořit takového čtenáře, kterého pro svůj příběh chcete.“

Mezi další díla z pera Umberta Eca, která se záhy stala taktéž mezinárodními bestsellery, patří kupříkladu i Foucaultovo kyvadlo, Ostrov včerejšího dne, Baudolino, Tajemný plamen královny Loany a Pražský hřbitov. Jako poslední vyšel loni autorův román Nulté číslo. Prahu navštívil Umberto Eco za svůj život dvakrát. Poprvé v srpnu 1968 a později v roce 2000, kdy převzal z rukou prezidenta Václava Havla cenu Nadace Vize 97 za přínos v oblasti sémiotiky, teorie znaků a symbolů. Ačkoli se Ecovo jméno mnohokrát v minulosti objevilo na seznamu potenciálních držitelů Nobelovy ceny za literaturu, této pocty se mu nakonec nedostalo. Cenu nikdy nezískal. Posledním Italem, který toto prestižní ocenění získal, byl Dario Fo, kterého porota vybrala v roce 1997.

Markéta Bestová