Crowbar

Sever the Wicked Hand

Time heals nothing. Tento nepříliš optimistický fakt, který si do názvu svého třetího alba vetknuli američtí Crowbar, docela výstižně popisuje charakter tvorby této pozoruhodné formace. Dovolte mi ho však trochu parafrázovat. Čas totiž nic nezmění.

Co tím mám na mysli? Psal se rok 1994 a Phil Anselmo, někdejší zpěvák v té době nesmírně populární skupiny Pantera, vystupoval v klipu k písni I am Broken oblečený do mikiny propagující právě Crowbar, kterým rok před tím produkoval eponymní desku. V tom samém roce se mozek Crowbar Kirk Windstein přidal k hvězdnému projektu Down, jehož součástí byl i Anselmo a s nímž od té doby Kirk vydal tři alba. Nebyl to však jen Anselmo, kdo měl pro Crowbar slabost a kdo kapelu veřejně propagoval, leč Crowbar byli tou dobou stále spíše undergroundovou záležitostí.

Dnes, tedy sedmnáct let poté, se toho příliš nezměnilo. Jamey Jasta, nynější zpěvák v současné době nesmírně populární skupiny Hatebreed, nešetří chválou na adresu Crowbar a společně s frontmanem Kirkem Windsteinem už nahrál dvě desky vedlejšího projektu Kingdom of Sorrow. Není to však jen Jasta, kdo má pro Crowbar slabost a kdo kapelu veřejně propaguje, leč Crowbar jsou stále spíše undergroundovou záležitostí. Jistě, kapela se za dobu svého působení stala legendou, ale masové popularity se nikdy nedočkala.

Crowbar si od počátku své existence budovali svůj specifický a nenapodobitelný zvuk, postavený především na kombinaci pomalého a hutného metalu s hardcorem, což vedlo jednak k řazení skupiny do sludge metalového žánru, ale také k označování hudby kapely pojmem doomcore, který sice výstižně dokumentuje spojení doom metalu a hardcoreu v tvorbě Crowbar, ale je používán pro zcela odlišný hudební subžánr. Byť se výše uvedeného stylového průsečíku kapela okolo Windsteina, který je jediným členem původní sestavy, stále drží, tak je při podrobném poslechu celé diskografie souboru znát posun, jakým kapela prošla a všechny doposud vydané desky jsou něčím specifické. Největším dosavadním posunem je pak bezpochyby album Odd Fellows Rest, na kterém poprvé výrazněji zvítězil smutek nad agresivitou. Po této nahrávce vyšla dle mého doposud nejexperimentálnější deska souboru Equilibrium a poté desky Sonic Excess in Its Purest Form a Lifesblood for the Downtrodden, které každá svým vlastním způsobem skládala to nejlepší z historie Crowbar.

I novinka je takovým kompilátem toho nejlepšího z historie kapely a všechny atributy kapely, včetně charakteristického a tíhu všech hříchů světa nesoucího vokálu Kirka, jsou samozřejmě zachovány. Na albu nechybí jak agresivní skladby, které jsou tentokrát hodně nabité energií, tak pomalé a pocitem smutného smíření se skutečností naplněné kompozice. V písních Crowbar se tak opět střetává krása, na tomto albu prezentována i na první poslech nezvykle chytlavými melodiemi, a v hradbě hutných kytar utopená ošklivost, přičemž právě tento kontrast dodává hudbě kapely ono neodolatelné kouzlo. To je ovšem třeba tradičně rozkrývat postupně, jelikož přestože samotné kompozice Crowbar nejsou příliš složité, tak do nitra skladeb nelze proniknout na první poslech. Ostatně i můj první dojem po poslechu nového alba Sever the Wicked Hand byl mírně rozpačitý, jelikož mi některé nové kompozice připomínaly skladby z minulosti, ale postupem času se tento dojem smazal.

Crowbar je kapela, u které je absence nějakých revolučních změn v tvorbě jednoznačně pozitivním faktorem. Deska Sever the Wicked Hand je pak do posledního detailu vypilovaná nahrávka (také se na ní čekalo dlouhých šest let), která je minimálně v mém případě návykovější než heroin a také důkaz, že kapela okolo Windsteina prostě špatné album nahrát nedokáže.

Rok vydání:
2011

Vydavatelství:
E1 Music

Seznam skladeb:

Isolation (Desperation)
Sever the Wicked Hand
Liquid Sky and Cold Black Earth
Let Me Mourn
The Cemetery Angels
As I Become One
A Farewell to Misery
Protectors of the Shrine
I Only Deal in Truth
Echo an Eternity
Cleanse Me, Heal Me
Symbiosis

88%

-jt-