Génius, na kterého jsme měli zapomenout, přesně těmito slovy láká na výstavu grafik Bohuslava Reynka přes tři sta poutačů po celé naší zemi. Právě ty bohužel vzbudily nebývale velké emoce, které odsunuly trochu do pozadí debatu o samotné výstavě.

Masivní mediální kampaň by sama o sobě takovým problémem nebyla, její bulvární a bombastická forma snažící se z tichého až asketicky skromného básníka a grafika, který prožil většinu svého života v oprýskaném statku v Petrkově nedaleko Havlíčkova Brodu, udělat něco na způsob superstar, už ale samozřejmě není leckomu po chuti, zejména pak těm, kteří Reynka osobně znali. Zvolený způsob prezentace odpovídá tomu, že za výstavou stojí podnikatel Richard Fuxa, který v loňském roce uspořádal v Obecním domě podobně opulentní přehlídku plakátů Alfonse Muchy. Vzhledem k tomu, že expozici ve výsledku zaštiťuje Národní galerie, měla být zvolena výrazně vkusnější forma odpovídající evropským standardům. Korunu onomu megalomanskému pojetí nasadilo slavnostní zahájení výstavy.  To totiž obstaral za velkého a hlasitého zájmu veřejnosti výpravný průvod po stopách Ježíše Krista, který od katedrály sv. Víta na Pražském hradě vedl až do Valdštejnské jízdárny, kde se přehlídka koná, kardinál Dominik Duka.

Samotná instalace je naštěstí pojata diametrálně odlišně. Může za to především kurátorka výstavy, jíž je Reynkova vnučka Veronika, která před pár měsíci založila nadaci, jež má dědečkův odkaz do budoucna chránit a udržovat. Svoji pozitivní roli na tom sehrála také architektonická úprava Miroslava Vavřiny a Federica Díaze, jenž v minulosti stál třeba za velmi zdařilou instalací prací Karla Malicha v Jízdárně Pražského hradu. Díky jejich přičinění působí expozice, i přes její rozsáhlost, velmi decentním a subtilním dojmem. Okna Valdštejnské jízdárny jsou zastíněná, takže do prostor, jimiž se táhne několik vlnitých stěn, na nichž jsou Reynkovy grafiky vystaveny, dopadá jen minimum přirozeného světla. Potemnělá atmosféra pracím petrkovského rodáka jednoznačně svědčí a umocňuje tak jejich mnohdy až mystický ráz.

Celkem je na výstavě ke zhlédnutí 330 Reynkových grafik, pro něž je typický jak nevelký formát, tak silně expresivní výraz. Rozdělit bychom je mohli do dvou kategorií, zatímco v té první by byly tisky s biblickou tématikou, ať už zpodobněnou přímo Ježíšem Kristem, Pannou Marií, nebo Samsonem, Jobem, a Svatým Tomášem, tu druhou by tvořily práce vzniklé především za pomoci suché jehly, jež zachycují venkovskou krajinu a vše co k ní patří. Přestože Reynkovo dílo je na tuzemské poměry relativně hojně vystavováno, vždyť jeho poslední velká přehlídka proběhla před dvěma lety v Domě U Kamenného zvonu, na tři desítky jeho grafik si může veřejnost prohlédnout ve Valdštejnské jízdárně vůbec poprvé. Platí to například pro kolorovanou verzi Dona Quijota s prasaty. „Tu našel galerista Zdeněk Sklenář v soukromé sbírce, která někde jen tak ležela desítky let,“ nechala se slyšet autorova vnučka.

Názvy jako Don Quijot s prasaty a Ukřižování na pařáku odkazují mimo jiné i k místům, kde Reynkovy grafiky vznikaly. Před válkou sice umělec hojně cestoval po Francii, kde se seznámil i se svou budoucí ženou básnířkou Suzanne Renaudovou, po roce 1948 se však natrvalo vrátil na rodinný statek v Petrkově, který mu byl ale znárodněn a on zde pobýval jako pouhý nájemce. Vzhledem k tomu, že šlo o rozsáhlé hospodářství, musel Reynek většinu svého času věnovat starostem o domácí zvířata. Začal proto vstávat ve dvě hodiny ráno a k tvorbě se dostával až pozdě večer při svíčce u kamen. Kdo měl možnost si statek projít a prohlédnout, lépe zřejmě pochopí nejen námětovou složku jeho děl, ale také jejich celkové vzezření. Popraskané vápenné zdi zdejších chlévů jako by se totiž přímo obtiskly do jeho tisků.

Přestože jsou Reynkova díla silně nábožensky orientovaná a do jisté míry i angažovaná, což je také jeden z hlavních důvodů, proč nad výstavou převzal záštitu kardinál Duka, prosvítají z nich obecné lidské příběhy o lásce, utrpení a také o skromnosti, což byla jedna z hlavních charakterových vlastní jejich autora. „Reynek byl mužem cudného ticha a hluboké neokázalosti, který se otřásal studem před jakýmikoli fanfárami,“ nechal se slyšet kunsthistorik Jiří Šerých. Na diváka působí zejména silou pokory a přesvědčení jejich autora. Kolorované grafiky pak v lecčem připomenou obrazy Marca Chagala. Na druhou stranu je třeba dodat, že nejsou ničím příliš inovativní a stále se pevně drží předmětného zobrazování. Vzhledem k tomu, že vznikly ve druhé polovině 20. století, působí trochu anachronisticky. Ve stejné době totiž u nás spatřily světlo světa výrazně subtilnější a symbolistnější grafiky Jiřího Johna, či Adrieny Šimotové.

Hodnocení:

Pomineme-li zbytečně nabubřenou reklamní kampaň, jíž věnovala tuzemská média mnohdy větší pozornost než expozici samotné, je třeba říci, že výstava jako taková se nadmíru povedla. Může zato její veskrze intimní ráz, jemné osvětlení i nevtíravost a decentnost, s níž je tu Reynekovo tiché a meditativní dílo představováno.

Výstava trvá od 16. 4. 2014 do 31. 7. 2014

Otevřeno:
denně od 10:00 – 19:00

Vstupné:
Základní: 150,-Kč
Snížené:  80,-Kč

83%

Pavel BestA