Předchozí článek
Jacques-Pierre Amette
Publikováno 21 Říj 2009
Brechtova milenka
Francouzský odborník na německou literaturu Jacques-Pierre Amette se na přelomu 21. století rozhodnul využít svých rozsáhlých znalostí, které načerpal o slavném německém dramatikovi Bertoltu Brechtovi, aby vytvořil román o jeho fiktivní lásce.
Spletité osudy slavných osobností minulosti se v poslední době staly velmi oblíbeným tématem uměleckých i dokumentárních knih. Neuběhne snad měsíce, aby se na pultech českých knihkupectví neobjevila nová kniha věnovaná nějaké významné prvorepublikové herečce či slavnému herci. Kvalita podobných textů však nebývá zpravidla příliš vysoká.
O tom, že se o životě významného umělce dá napsat dílo čtivé a zároveň kvalitní nás v minulosti přesvědčilo několik věhlasných spisovatelů. Připomeňme jen Michaila Bulgakova, který ve svém románu Život pana Moliéra vykreslil osud jednoho z největších dramatiků všech dob, Franze Werfela, jenž se v knize Verdi. Román opery pokusil přiblížit tvůrčí cestu italského hudebního velikána a Stefana Zweiga, který v díle Tři mistři načrtnul profily Balzaca, Dickense a Dostojevského. Z poslední doby stojí za zmínku zejména román Gillese Leroye s názvem Alabama song, v němž autor nechal Zeldu Sayreovou zpívat ponurou píseň o svém manželovi Francisi Scottu Fitzgeraldovi.
Právě s tímto dílem má román Brechtova milenka od francouzského spisovatele Jacques-Pierre Ametta mnoho společného. Předně je to téma, které se v obou případech točí kolem osobního a uměleckého života významného literáta či dramatika. V obou příbězích navíc hrají ústřední roli ženy, v Alabama songu je to psychicky zlomená Zelda Sayreová, u Brechta je to rozporuplná postava Marie Eichové. Dalším pojítkem mezi těmito texty je jejich osud. Alabama song i Brechtova milenka svému autorovi přinesly slavnou Goncourtovu cenu a mezinárodní prestiž. Tím však veškerá podobnost končí.
Brechtova milenka na jedné straně vychází z podrobných znalostí, které o postavě německého dramatika při své práci Amette nashromáždil, na druhé straně však do příběhu vnáší fiktivní postavu Marie Eichové. Děj románu se odehrává v poválečném Východním Berlíně, kam se po letech strávených v exilu vrací Bertolt Brecht, aby zde vybudoval politicky angažované divadlo známé pod názvem Berliner Ensemble.
Brecht však není typickým přívržencem nastupujícího režimu, nechává si posílat západní noviny, v kapse nosí rakouský pas a nadále udržuje čilé kontakty se zahraničím. Pro nejvyšší činovníky státu se stává nedůvěryhodným a proto se na něj obrací všudypřítomné oči německé tajné policie Stasi. Brecht je navíc známý jako velký sukničkář. Přestože je ženatý s Helenou Weigelovou navazuje řadu mileneckých vztahů. Jednou z jeho postelových přítelkyň je i herečka Marie Eichová, jejíž rodina za války spolupracovala s nacisty a která musí sama vychovávat dceru. Není proto divu, že právě jí je nabídnuta spolupráce se Stasi, kterou nakonec přijímá.
Amettův román je vystavěn především na dialozích hlavních postav, které jsou občas doplněny o letmé pohledy na zdecimovaný Berlín. Kamenem úrazu celého románu se nakonec stává právě fiktivní postava Marie Eichové, s níž si v závěru knihy autor neví příliš rady a snaží se její jednání nějakým způsobem vysvětlit či ospravedlnit. I přesto a možná právě proto zůstává Brechtova milenka jen matným stínem, neúplným lidským torzem bez rukou…
Hodnocení:
Amettův poslední román oceněný v roce 2003 Goncourovou cenou i přes lákavé téma a svižní děj ve svém výsledku nakonec nepřináší nic příliš objevného a zdaleka se nemůže rovnat podobně laděnému románu Alabama song od Gillese Leroye.
Vydavatelství:
Atlantis
Rok:
2009
Překlad:
Růžena Ostrá
71%
Pavel BestA
Napsat o knize, která získala prestižní Goncourtovo ocenění, že je průměrná, je dosti odvážné, ale asi máte pravdu. Musím říci, že i mě kniha značně zklamala.
Nadprůměrně čtivý průměrný román.