Má Caravaggiův nově nalezený obraz miliardovou hodnotu?

Na jaře letošního roku byla veřejnosti představena malba, nalezená náhodně v podkroví řadového domu v Toulouse. Plátno, zobrazující scénu Judity, utínající hlavu Holofernovi je připisováno italskému malíři Caravaggiovi. Pravost obrazu však doposud nebyla potvrzena a aktuálně probíhá její odborné posouzení v Louvru.

Francouzská vláda však vydala preventivně dočasný zákaz vývozu díla ze země. Nedostatek bližších informací dopřál prostor vášnivé odborné debatě o autorství díla. Okolnosti nálezu díla, jehož cena se odhaduje na 120 milionů eur (3,24 miliardy Kč) skutečně připomínají nález čtyřlístku na betonové dlažbě. Bez ohledu na výsledek „sporu o Juditu“ nalezené plátno poskytuje možnost vyprávět detektivní příběh, který začal před více jak 400 lety. Díla Michelangela Merisi da Caravaggio přináší odborníkům téměř stejné napětí, jaké kapitoly autorova života. Významný portrét jeho oblíbené modelky byl zničen za druhé světové války, další dvě díla byla odcizena, nalezeno bylo pouze jedno z nich a to poškozené. Caravaggio upadl i přes svou proslulost mezi současníky postupně v zapomnění a ani pozdějšímu vkusu jeho realistická a lidsky citová a smyslná díla neodpovídala. Caravaggio byl doceněn opět teprve v polovině 20. století. Bylo to tehdy spíše jeho provokativní, sexualitou nasycené zachycení živočišné, neidealizované krásy chlapeckých modelů, v čem historik umění Robert Longhi spatřoval Caravaggiovu jedinečnost. V tomto smyslu malířovo dílo mimo jiné inspirovalo např. ve filmové tvorbě, nikoliv překvapivě, jednoho z Longhiho studentů, Piera Paola Pasoliniho.

Caravaggio získával ve své době však především významné zakázky s náboženskou tématikou a toto téma ostatně logicky zasahuje do celé jeho tvorby. Pro jedinečnost svého vizuálního projevu byl napodobován mnoha následovníky po celé Evropě. Kdykoliv se tedy, poté co Caravaggio získal na trhu s uměním nebývalý význam, objevilo nové dílo, které mu mohlo být připisováno, bylo nejprve nutné vyloučit, že se jedná o některého z přívrženců caravaggismu, který si osvojil pro autora typický dramatický šerosvit. To se ukázalo jako nelehké. Caravaggio například zřídka skicoval a obrazy často předkresloval jen násadou přímo na plátno. Bylo tak velkým překvapením, když byla v roce 2012 nalezena v Miláně dvěma historiky umění údajně více než stovka skic a kreseb umělce. Amazon tehdy pro narůstající pochybnosti o pravosti nálezu dokonce stáhl z nabídky knihu vědců o jejich nálezu.

Právě typické atributy Caravaggia, jeho cena a hypotetická možnost, jakkoliv malá, nalezení jeho zapomenutých děl, jej činí dobrým terčem pro machinace v oblasti umění. Do nedávné doby převažovalo posuzování autorského díla jako takového a technické expertízy byly sice omezeně prováděny, ale umělecké znalecké posudky, ideálně spolu s doloženým „rodokmenem“ konkrétní malby naprosto převažovaly. Takto je veřejností nyní posuzováno také plátno Judita a Holofernes, které se provedením značně liší od autorovy známé verze obrazu. Obrazu sice nechybí Caravaggiova hra se světlem, fyzičnost a brutalita dekapitace mohutného muže odhodlanou dívkou, typická „špína ulice“ znatelná na biblických postavách, jimž byly obvykle modely žebráci a prostitutky, ani prokreslenost vrásek staré služebné, vše je však, dle skeptiků „příliš Caravaggio“ – technicky přesné dílo bez citovosti, hluboké psychologie a jistého rozmachu, který brání absolutní bezchybnosti, o překvapivé živosti a kvalitě barev, ani nemluvě.

Tam, kde zůstává nejistota znalecká, ujímají se slova exaktní vědy. Již v minulosti byly forenzní vědy stavěny do přímé konfrontace s odborným posouzením znalci umění, a to ve věci podobně náhodně nalezené malby, přisuzované Jacksonu Pollockovi. Moderní technologie umožňují mimo jiné analýzu stáří materiálu nosiče, pigmentů, lepidel a dalších materiálů prostřednictvím spektroskopické analýzy, užívány jsou rentgen-fluorescenční metody, které napoví o technice malby, podmalbách a autentičnosti prasklin a mikroskopické rozbory, které sledují proces stárnutí vrstev barvy. V poslední době se experimentuje i s analýzou vzorků DNA a rozborem dobových odkazů a skrytých zpráv ve výjevu. Tak se stalo i v aktuálním sporu. Šéf endokrinologického a diabetologického oddělení při univerzitě Campus Bio-Medico v Římě, Paolo Pozzilli tvrdí, že důkazem autorství díla může být přítomnost strumy na hrdle služebné Judity. To značí onemocnění štítné žlázy, které bylo v době života Caravaggia obvyklé. Strumu lze skutečně nalézt u minimálně pěti dalších Caravaggiových obrazů.

Nápovědou může být i počítačové porovnání tváře Judity, naznačující podobnost s Fillide Melandroni, která seděla proslulému buřiči modelem pro známou Caravaggiovu variaci na téma Judita a Holofernes a také pro další plátna, např. pro portréty Máří Magdaleny nebo svaté Barbory. Poprvé ji Caravaggio maloval pro Portrét kurtizány, dílo, zmiňované výše, které bylo v roce 1945 zničeno v Berlíně. Život této ženy se s Caravaggiovým úzce prolínal a to i v souvislosti se smrtí Ranuccia Tomassoniho během potyčky s Caravaggiem. Tomassoni byl pravděpodobně Fillidein kuplíř a milenec. K neštěstí Caravaggia byl také synem velitele Andělského hradu a tak byl Caravaggio odsouzen k smrti a dán do klatby. Jedna z teorií o nejasných okolnostech pozdější smrti Caravaggia na ostrově Monte Argentario v této nachází odplatu za smrt Tomassoniho.

Někteří významní odborníci se vyjadřují v tom smyslu, že jakkoliv nové technologie umožňují získání podstatných dat o plátně, vždy budou výtvarným světem vnímány pouze jako metody podpůrné a hlavní slovo bude mít i nadále znalectví expertů na umění. Stejně tak, jako se budou dále vést spory o význam některých symbolů v malbách Caravaggia, o jeho citový život či podivnou smrt, bude, minimálně do konce zkoumání, vládnout pochybnost o autenticitě Judity z Toulouse. Každý takový spor je však prospěšný. Přivádí totiž naši pozornost k zajímavým historickým souvislostem a představuje motivaci pro další rozvoj vědy. Nadto, v horším případě po takovém sporu zůstane zajímavý obraz neznámého autora.

Veronika Křížová