McEwanův Amsterodam nese řadu poselství

Útlá knížka anglického prozaika Iana McEwana Amsterdam vybočuje z řady předešlých autorových děl. Příběh o morálce, lásce a smrti připomíná spíše divadelní hru či burlesku než spletitý, rozsáhlý román.

Přesto nebo možná právě proto si za něj McEwan v roce 1998 odnesl Man Bookerovu cenu. Dílo Amsterdam je tenká knížka, která v sobě nese řadu poselství. Ty nejsou vetkány do bezpočtu situací, ale jen do pěti jednoduchých a krátkých dějství. Hlavní postavy jdou přímou cestou, děj je okleštěný jen na to nejnutnější. To ale neznamená, že by šlo o nudné čtení, příběh je zajímavý a napínavý. Kompozice je ale postavená spíše podle pravidel divadelní hry než podle zásad prózy.

Děj začíná na pohřbu Molly Laneová, kde se schází její čtyři bývalí milenci, jež jsou v důsledku její smrti vzájemně konfrontováni, díky čemuž se rozehrává v celku napínavá a akční podívaná, jejímž leitmotivem je obviňování. Všichni muži se totiž dostávají do jakési morální zkázy a navzájem se osočují. Ministr zahraničí Garmony se ukáže jako velký pokrytec, který svou politiku postavil na konzervativních hodnotách, ale o jeho soukromí prosákne na veřejnost informace, která ho může zdiskreditovat.

O zveřejnění poněkud choulostivé záležitosti se postará šéfredaktor kdysi prestižních, nyní však upadajících novin Vernon, kterého ze sobectví a touhy za každou cenu být úspěšným obviní jeho dlouholetý kamarád Clive. Ten coby oceňovaný hudební skladatel je přesvědčený o svém geniálním duchu a právě kvůli zahleděnosti do své tvorby nepomůže mladé ženě při přepadení. A konečně tu máme muže Molly, který je vylíčen jako nudný manžílek, co svou nezkrotnou ženu schoval před světem. V podstatě každá postava má máslo na hlavě a jde spíše o „bezcharaktery“ než charaktery, což podtrhuje mrtvá Molly, která byť milenkou mnoha mužů zůstává čistá.

Jedním z hlavních motivů knihy je smrt a strach z ní. „Způsob, jak popřít nahodilost, z níž jsme se zrodili, a jak odolávat strachu ze smrti,“ uvažuje skladatel Clive nad svou snahou stvořit dokonalou symfonii. Kromě ní je významným motivem hledání smyslu bytí, které se zdá být u hlavních protagonistů prázdné. Když pomineme jejich úsilí prosadit se v rámci své profese, nezbývá jim vůbec nic. Ani kariéra jim navíc nevyjde tak si asi představovali. A přitom šanci najít sebe sami dostali všichni. Nejvíce Clive, kterého poznání o lidském životě zastihlo v horách. „Ze skal brzy vyblednou lidské významy, krajina znovu nabude svou krásu a vtáhne do sebe.“

Je škoda, že rodák z jihoanglického Aldershot, který však velkou část života strávil v Německu, v severní Africe a na Dálném východě, nerozehrál své myšlenky více. Čtenář si totiž nestihne ani pořádně zamilovat postavy, které by chtěl poznat z více stran. Autor jakoby své postavy jen využil k tomu, co chce říct. Dalším úskalím je nevěrohodnost konce příběhu. Ovšem pokud čtenář ke knize přistoupí jako k nadsázce, může tyto prvky plně akceptovat.

Kniha Amsterdam otevírá řadu otázek. Čtenáře ohromí svou originalitou a ojedinělým tempem. Napínavý příběh o morálce a jednom přátelství navíc končí překvapivým závěrem.

Vydavatelství:
Odeon

Rok:
2012

Překlad:
Ladislav Šenkyřík

70%

Alžběta Bublanová