Petr Šabach

Máslem dolů

Psát jednoduše o obyčejných věcech je možná snadné. Psát ale takto a být přitom jedním z nejprodávanějších současných autorů v zemi, to už nesvede každý. Petr Šabach však ano.

Dokazuje to i ve svém novém románu Máslem dolů, který vydalo jeho kmenové nakladatelství Paseka. Ten vypráví o obyčejných lidech s běžnými problémy, kteří, naštěstí pro čtenáře, přes všechnu hořkost života neztrácí nadhled ani humor. Nevěra, nová láska, stará láska, stárnoucí šedesátník v moderním světě. Hodně piv a hodně fernetů, nemálo vzpomínek. Na to, jak se dostat levně vlakem zpátky do Prahy jako pes, nebo jak pečlivě přivázat své cenné obrazy na zahrádku Favorita a tu cestou ztratit. I o tom je Máslem dolů.

Příběh je vyprávěn z pohledu stárnoucího Arnošta. Ten žije v podnájmu u kamaráda, výtvarníka Evžena. Přímo u sebe doma vede chaotický antikvariát, kde však chodí pouze Evžen, aby ve velkém ušáku mohl popíjet fernet a básnit o Americe. Oba dva už mají většinu svých životních (ne)úspěchů za sebou, ale život ještě nekončí a je třeba vymyslet, jak ho prožít až do konce.

Na samém začátku vyprávění nám dochází, že se ocitáme v době, když už nic není jako dřív. Je totiž jedenáctého září a zpravodajství po celém světě zahlcuje informace o útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku. Evžen, Čech cítící se jako Američan, je zděšen a chystá se na nejhorší. Nakupuje zásoby potravin, pistoli, vymýšlí plán záchrany. Mezitím ještě ale stíhá randit s Dášou z patentního úřadu. To rozvedený Arnošt randí spíše se svým starým otcem v ústavu a taky se svým milovaným vnukem Míšou. Jeho matku a svou dceru Julii má rád, zato její manžel, Robert záletník, mu pěkně leze krkem. Díky Arnoštovu nápadu vyrobit Míšovi k narozeninám chůdy, ale situace (naštěstí i naneštěstí) nabírá trochu jiný spád. Jazyk je jednoduchý. Krátké věty, hovorová řeč, klasicky vyjádřená obecnou češtinou. Pár sprostých slov taky nechybí. Jak by taky ne, když je to o životě.

Šabach je známý především jako autor povídek. Ačkoliv píše i novely a humoristické romány, povídkář se v něm nezapře. Kapitoly jeho románů většinou tvoří krátké a na sebe pouze volně navázané samostatné vyprávění. V Máslem dolů příběh není řazen do kapitol, které by začínaly vždy na nové stránce, s nadpisem. Jsou od předchozích odděleny pouze odrážkou a vytváří tak pocit větší plynulosti a návaznosti textu. Ten je složen z několika klíčových okamžiků, které lámou dějovou linku a navedou příběh trochu jiným směrem.

Okolo nich je ale nabalena spousta rádoby bezvýznamných situací a zážitků, které působí zbytečně a přesto právě ony tvoří snad tu nejdůležitější část knihy. Dotváří atmosféru, mimoděk vykreslují charaktery postav, baví a především pak dávají čtenáři pocit, že sedí u stolu se svými známými a vypráví historky ze života, nebo prostě jen to, co se jim zrovna včera přihodilo. Příběh navozuje dojem, že postavy žily svým životem ještě předtím, než jsme nalistovali první stránku a budou jej žít i poté, co knížku zavřeme. Ta nekončí žádnou dech beroucí pointou. Končí opravdově.

Není to žádná rozsáhlá hlubokomyslná kniha. Je malá, lehce se vejde do každé tašky a na první pohled se zdá, že v ní žádná moudra nejsou. Je ale o tom, jak krajíc často padá namazanou stranou dolů a my s tím nemůžeme nic udělat. Jen se zasmát a říct si, že příště třeba spadne jinak. Stejně je tomu i v životě. Máslem dolů není nezapomenutelné, ale je to něco, co je dobré v knihovně mít.

Vydavatelství:
Paseka

Rok:
2012

Klára Šebestová