Je jen málo míst, kde svým objektivem nezvěčnil lidské tváře, ať už ve chvílích odpočinku, či ve vypjatých situacích a okamžiků novodobé historie. Klasickým kinofilmem zachytil odchod sovětských vojsk z okupovaného Československa, pád železné opony, život v Zakarpatské Rusi, v mongolských pláních, židovské modlitebny v Zemi zaslíbené, nebo romské etnikum v ulicích pražského Žižkova. Řeč je o fotografu Karlu Cudlínovi. Retrospektivní průřez jeho čtyřicetiletou tvorbou zakotvil během letních prázdnin v galerii Václava Špály v Praze.

Karel Cudlín, čerstvý pětašedesátník, vyrůstal na pražském Žižkově. Atmosféra tzv. pražského Montmarteru ho již při studiích na střední škole inspirovala k zachycení obyčejných životních příběhů a to reálně, bez jakékoli stylizace. „Začátky byly spontánní. Fotil jsem na ulici děcka a přiběhla ke mně paní, myslel jsem si, že mi jde vynadat, ale nasměřovala mě k sobě do bytu, abych přinesl nějaké fotky. Tak jsem je doma vyvolal a začalo přátelství,“ popisuje Cudlín své první fotografické pokusy. Na třetí pokus byl přijat na FAMU, kde v roce 1987 úspěšně zakončil studia na katedře umělecké fotografie. Romské etnikum nahradil po pádu železné opony utečenci. Následně fotografoval Valdickou věznici, odchod sovětských vojáků z Československa a svobodný porevoluční život v ulicích Prahy. Neméně kvalitní jsou i autorovy snímky ze Zakarpatské Rusi, Mongolska, či politického konfliktu v Izraeli, které mají dokumentární charakter. „Odchod sovětských vojsk byl pro mě důležitý, protože si člověk uvědomil spoustu věcí… Zajímavé byly cesty na Východ, při kterých bylo možné sledovat rozpad impéria a tak podobně. Nemám žádný cyklus, který je pro mě nejdůležitější, všechny byly něčím pro mě důležité, alespoň v určité době“, sdělil Cudlín přednedávnem v rozhlase.

Ačkoli svou profesní tvorbu zasvětil především sociálním minoritám, životu lidí na okraji společnosti, nebo utečencům, do širokého povědomí veřejnosti se Cudlín dostal především jako jeden z osobních fotografů někdejšího prezidenta Václava Havla. „Fotit Václava Havla bylo trochu komplikované, byl citlivý a plachý, neměl naučené úsměvy, ale o to byl autentičtější. I fotograficky to bylo velmi zajímavé, že se člověk dostal do míst, kam už se asi nikdy nedostane.“ říká Cudlín, který již několik let patří k uznávaným představitelům české humanistické dokumentární fotografie. Jeho snímky byly vystavovány nejen v tuzemských galeriích, ale kupříkladu i ve Vídni, Bukurešti, Barceloně, Jeruzalémě, či v Leica Gallery v New Yorku. Vpodvečer posledního červnového dne tak zahájila pražská galerie Václava Špály Cudlínovu aktuální retrospektivní výstavu jeho černobílých snímků. Se zahájením expozice vyšla již třetí monografie tohoto žižkovského patriota, mapující čtyři dekády jeho profesní tvorby, za níž byl celkem osmnáctkrát poctěn cenou Czech Press Photo.

Hodnocení:

Širší veřejnost zná Karla Cudlína především jako osobního fotografa někdejšího prezidenta Václava Havla. Sympatické na stávající výstavě v Galerii Václava Špály je především to, že se návštěvníkům snaží přiblížit méně známou, ale zřejmě ještě umělecky kvalitnější část autorovy tvorby.

Výstava potrvá od 1. července do 28. srpna 2016

Kde:
Galerie Václava Špály
Národní 30
Praha 1, 110 00

Otevřeno:
denně 11:00 – 19:00

Vstupné:
základní 40,-
snížené 20,-

82%

Markéta Bestová