Předchozí článek
Spodní proud/Undercurrent
Publikováno 18 Čvn 2009
7. 5. 2009 – 16. 8. 2009
Galerie Rudolfinum v těchto dnech v rámci expozice nazvané Spodní proud/Undercurrent představuje tvorbu dvou českých a dvou německých umělců střední generace.
Na výstavě budou až do 16. srpna k vidění obrazy inspirované čínskou tušovou malbou vystudovaného sinologa a malíře Jiřího Straky, práce pohrávající si s pokleslými žánry Martina Edera, bronzové skulptury německého sochaře Jonathana Meese a znepokojivá plátna českého malíře Josefa Bolfa.
Samotný název výstavy můžeme chápat ve dvojím smyslu. Za prvé jako vyjádření skutečnosti, že někteří vystavující umělci se ve svých dílech zabývají problematikou kýče, konzumního umění či reklamy. Za druhé jako nápovědu, že pod nánosem barev máme hledat hlubší společensko-filosofická sdělení.
Expozice je rozdělena do čtyř rozlehlých místností, zaměřujících se vždy jen na práci jednoho z umělců. První je věnována Jiřímu Strakovi, který v současnosti žije převážně v Číně, kde také absolvoval studium klasické tušové malby na Centrální akademii v Pekingu. V rámci výstavy je možné prohlédnout si osm jeho rozměrných prací vytvořených během posledních několika let. Jejich námětem jsou po vzoru Chaima Sutina mrtvá zvířata, rozsápaná těla, z nichž ještě odkapává krev. Svým ztvárněním však díla příliš nepřesvědčí.
Následuje nejrozsáhlejší sekce věnovaná Martinu Ederovi, který ve svých zářivě barevných plátnech zpracovává témata nejpokleslejších žánrů. Na jeho obrazech můžeme spatřit zvířecí motivy v podobě „rozkošných“ kočiček a pejsků. Eder tak paroduje dekorativní obrazy hojně prodávané v nákupních střediscích nejen v Německu, ale také u nás. Jenže bojovat kýčem proti kýči je jako vytloukat klín klínem. Ederova plátna tak zůstávají jen pokleslým uměním, proti němuž chtějí válčit.
Další část expozice je věnována bronzovým sochám Jonathana Meese, který si během let vysloužil nálepku kontroverzního umělce nevyhýbajícího se ani nacistické tématice. Kromě sochařství se rodák z japonského Tokia věnuje malbě, kolážím, instalacím a videoartu.
Poslední místnost patří osmi rozměrným obrazům Josefa Bolfa, z nichž vyzařuje znepokojivá, mnohdy až depresivní nálada. Díla inspirovaná autorovými vzpomínkami na školní docházku zachycují dětská traumata. Na obrazech tak můžeme vidět školní budovy, děti, krev, utržené končetiny či useknuté hlavy. Celkový dojem jen dokresluje nasládle růžový podtón, který je plátnům společný.
Hodnocení:
Současná expozice v Galerii Rudolfinum působí značně rozkolísaně. Na jedné straně zde naleznete nepříliš zdařilé práce Jiřího Straky a Martina Edera a na druhé vás naopak mile překvapí sochy Jonathana Meese a obrazy Josefa Bolfa. Zejména práce posledně jmenovaného za zhlédnutí jistě stojí.
Výstava potrvá od 7. 5. 2009 do 16. 8. 2009
Kde:
Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12, 110 01 Praha 1
Otevřeno:
úterý – středa, pátek – neděle: od 10 do 18 hodin
čtvrtek: od 10 do 20 hodin
Vstupné:
Dospělí: 120,- Kč
Studenti, senioři: 60,- Kč
Děti (do 15 let), novináři a hendikepovaní: Zdarma
42%
Pavel BestA
Konečně to někdo natvrdo napsal. Poslední dobou, když si čtu magazíny o umění, tak mám pocit, že jsou všichni umělci naprosto úžasní. To nejsou kritiky, to jsou oslavné písně na osla. Konečně někdo napíše, že to co viděl stojí za starou belu. Obzvlášť, když to za ní skutečně stojí.
Naprosto nemůžu souhlasit. Obrazy všech umělců jsou úžasné, hlavně ty od Martina Edera. Není ani omylem pravda to co píšete a sice, že se kýč za kýč neschová. Eder s problematikou kýče pracuje s citem. Z pláten tak prosvítá hlubší a temnější sdělení. Je to ironie na kýč, jestli jste to nepoznali!
Mě se výstava líbila. Ale chápu, že ne všem se práce zmíněných umělců musí zamlouvat. Je pravda, že Eder se už pohybuje dost na hraně a říci, zda-li to je ještě umění, nebo už je to prázdný kýč je velmi složité.
Částečně s Vaší recenzí souhlasím, částečně ne. Pokud jde o Martina Edera, tak se většina recenzentů správně shodla, že jeho díla valnou hodnotu nemají. I pokud jde o Jonathana Meese a Josefa Bolfa, tak se s Vámi dá souhlasit. osobně mě sice Meese tolik nenadchnul, ale proč ne. Jenom bych nesouhlasil s hodnocením obrazů Jiřího Straky. Domnívám se, že jde o velmi zajímavou syntézu či ironii na klasickou čínskou malbu (technika malby) a klasickou evropskou malbu (tématika malby). Jakési propojení dvou vzdálených světů.
J Messe 85% J Bolf 65% J Straka 45% M Eder >45% V ýstava …(64%) imho
Musím říci, že do galerií příliš často nezavítám a po návštěvě současné exhibice tím spíše. Výstava se mi vůbec nelíbila. Mám pocit, že od prvního do posledního plátna jde o jeden velký kýč.
Plátna Josefa Bolfa se mi líbila, ostatní příliš ne. 55%
V tomto případě musím s recenzí souhlasit. Výstava je jednoznačně nevyvážená. Zejména práce Martina Edera jsou do očí byjícím kýče. A jak správně píšete bojovat kýčem proti kýči je skutečně jako vytloukat klín klínem.
priserne ! co vsechno se dnes za umeni povazuje to nechapu, recenze je jeste prilis mekka
Jak jsi tak čtu komentáře, tak jde asi o hodně kontroverzní výstavu. To mě láká. Asi se na ní zajdu v nejbližších dnech podívat a pak se do diskuze přidám i se svými názory. Takhle jenom naprázdno žvatlám, píšu hromadu žbytečných slov, lalala…