Výstava o českém impresionismu je příliš opuletní a roztříštěná
V prostorách Jízdárny Pražského hradu byla zahájena první ucelená přehlídka věnovaná českému impresionismu. Vystavená díla mají návštěvníkům ukázat tento směr v jednotlivých vývojových fázích. Tomu odpovídá i rozsah expozice nazvané Světlo v obraze. Celkem je v rámci ní k vidění 596 obrazů. A právě to je i Achillovou patou výstavy.
Obrazy znázorňující nejčastěji krajiny, venkov, zahrady, či vodní plochy byly pro aktuální přehlídku zapůjčeny od téměř šedesáti státních, městských i soukromých institucí. Několik pláten pochází ze sbírek Národní galerie v Praze. Přes třicet maleb poskytl pořadatel výstavy – Správa Pražského hradu. Vedle obrazů tuzemských impresionistů, jakými byli Max Švabinský, Václav Radimský, Jan Preisler, či Antonín Slavíček jsou na výstavě k vidění i obrazy evropské provenience. V prostorách Jízdárny Pražského hradu si zájemci mohou až do 7. ledna nadcházejícího roku prohlédnout díla Eugena Jettela, Ivana Šiškina, Eugène-Louis Boudina, Alexandra Kiseleva nebo Andreje Zareckého. Tím nejzářivějším briliantem na náhrdelníku této přehlídky je ovšem jedna z marin zakladatele impresionismu Clauda Moneta.
Výstava je rozdělena na jednotlivé sekce podle toho, čím se konkrétní umělec zabýval. Návštěvník tak prochází postupně přes Alej mistrů, Plenérové krajinářství, Figuru a portrét, Zimu, Zahrady a parky, Zátiší, Vody, Slavnosti a obřady, Kouzlo venkova a Háje. Uprostřed jednotlivých oddílů se tyčí velký panteon, nazvaný Opus magnum skýtající sedm nejdůležitějších impresionistických pláten od tuzemských autorů. Konkrétně se jedná o Chudý kraj a Žlutý slunečník/Léto Maxe Švabinského, Hostišov od západu a Silnici/Krajinu z Kameniček Antonína Slavíčka a na závěr Jitro na řece L’Epte, Krajinu s vodní hladinou a Měsíční svit Václava Radimského. Toto trio pak v jízdárně doplňují práce Joži Uprky, Antonína Hudečka, Miloše Jiránka, Vojtěcha Preissiga, Stanislava Lolky, Josefa Schussera a řady dalších.
„Snažíme se ukázat impresionismus jako směr, který se inspiroval mnoha dalšími styly – ať už šlo o secesi, symbolismus, realismus, nebo počínající expresionismus. Zajímavé je, že u nás existovalo mnoho autorů, kteří odmítali francouzskou doktrínu. Konzervativní byl snad jen Radimský, který sledoval monetovskou linii,“ vysvětlil kurátor Michael Zachař. Výstavu autorsky zajistil Spolek výtvarných umělců Mánes, který letos slaví 130 let od založení a jenž je se vznikem a rozvíjením českého impresionismu spojen. Navázal také na svou předchozí spolupráci se Správou Pražského hradu při organizování výstavy Má vlast. „Přede dvěma lety vidělo tuto přehlídku české krajinomalby kolem 35 tisíc návštěvníků a stala se druhou nejnavštěvovanější výstavou roku,“ připomíná předseda spolku Ivan Exner a dodává, že i tentokrát doufá v mimořádně příznivé přijetí veřejností. Toho se přehlídka pravděpodobně skutečně dočká. Široká česká veřejnost bohužel jen velmi pomalu hledá cestu k modernímu malířství, natož pak k tomu současnému. Podobně koncipovanou výstavu zřejmě část tuzemské společnosti uvítá.
Světlo v obraze bohužel bezvýhradně kopíruje neduhy loňské expozice Má vlast. Jejím zásadním problémem byla předimenzovanost. To samé lze říci i o nynější přehlídce. Její organizátoři se stejně jako v předešlém případě pokusili do relativně nevelkých prostor Jízdárny Pražského hradu vměstnat bezmála šest set děl. Přitom i polovina by byla moc. Pokud už Spolek výtvarných umělců Mánes mermomocí chtěl uspořádat takto opulentní podívanou, měl si pro ni najít vhodnější, myšleno větší, výstavní prostor. A hlavně ji měl složit jen z impresionistických pláten. Paradoxem expozice je totiž především to, že většinu vystavených obrazů nelze pod tento směr podřadit. Jde o plátna secesní, symbolistická, realistická či expresionistická. Stejně jako v případě Mé vlasti se také můžeme ptát, kolik obrazů na výstavu zapůjčila společnost Karlštejnská a. s., ovládaná rodinou Františka Koníčka, blízkého přítele Miloše Zemana…
Výstava potrvá od 6. 10. 2017 – 7. 1. 2018
Kde:
Jízdárna Pražského hradu
U Prašného mostu 3
118 00 Praha 1 – Hradčany
Otevřeno:
denně od 10:00 – 18:00 hod.
Vstupné:
plné: 150,-
snížené: 80,-
Vcelku solidní výstavní počin. Máte ale pravdu v tom, že v jízdárně by mohlo, respektive asi mělo být vystaveno výrazně méně děl. Takhle je to trochu guláš.
Přirovnání k Mé vlasti je trefné, vlastně jde o jednu a tutéž výstavu, nebo spíš pokračování té první. Za „Milošova“ panování kultura na Hradě úplně upadla. Ať už byl Klaus jakýkoli, tak více méně držel Havlem nastavenou kulturní laťku. Ta teď spadla někam na úroveň provinčního muzea. Jedinou světlou výjimkou byla expozice fotografií S. Salgada.
Podobně velké výstavy se u nás bohužel neumí dělat. Kurátoři by si měli zajet do Paříže, nebo alespoň do Vídně, aby se podívali, jak takováto gigantická expozice má vypadat…