The Kilimanjaro Darkjazz
From The Stairwell
Holandské uskupení The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble i tentokrát servíruje nadprůměrnou porci náladotvorné hudby, pro jejíž označení a doporučenou indikaci se nabízí užití názvu nejslavnější komorní skladby Wolfganga Amadea Mozarta.
První krůčky tohoto projektu okolo hybné síly v podobě dvojice Gideona Kierse a Jasona Köhnena (známého též pod pseudonymem Bong Ra) se nesly ve znamení tvorby hudebního doprovodu k německým expresionistickým filmům z dvacátých let minulého století a onen temný duch těchto ponurých filmových klasik soubor následně přenesl i do své studiové tvorby. První dlouhohrající deskou The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble (dále TKDE) byl stejnojmenný debut, který vyšel v roce 2006 pod záštitou prestižního labelu Planet Mu. Na eponymní album pak roku 2009 navázala výborná druhá deska Here Be Dragons, na níž byla ještě patrnější snaha obohatit dosavadní hudební výraz o nové a netradiční prvky.
Abych byl konkrétnější, tak hudba TKDE se nese ve znamení na poli různých derivátů jazzového žánru dnes poměrně oblíbené kombinace elektronického podkladu a živých nástrojů, přičemž z hlediska žánrového lze vystopovat množství prvků odkazujících na další hudební žánry a subžánry, z nichž můžeme jmenovat například ambient, elektroniku, ethno, drone, post-rock, doom, noise, nebo triphop. V souvislosti s dlouhohrajícími deskami těchto experimentátorů také nelze nezmínit album Succubus vedlejšího projektu členů TKDE The Mount Fuji Doomjazz Corporation, jenž vyšlo téhož roku jako deska Here Be Dragons a které se od nahrávek mateřské formace liší jednak tím, že vzniklo pomocí improvizace a také je oproti nim ještě o něco temnější, téměř až antracitově černé.
Aktuální deska From The Stairwell vychází stejně jako deska minulá u jiného vydavatelství než její přímý předchůdce (jsem Vám dlužen ještě jméno vydavatele Here Be Dragons, jímž bylo nezávislé vydavatelství Ad Noiseam), tentokrát u německých Denovali a i na From The Stairwell pokračuje hudební vývoj tohoto pozoruhodného tělesa. Oproti předchozím deskám se na této nahrávce více prosazují živé nástroje, což zcela logicky přispívá ke zvýraznění jazzové složky hudby TKDE a soubor naopak upouští od některých výše uvedených žánrů. Po několikerém poslechu tohoto koncepčního díla mi však tento fakt přijde jako mírné negativum, jelikož právě zmiňované odbočky směrem k nejrůznějším stylovým vodám zpestřovaly hudbu kapely a některé z nich zároveň tvořili kontrastní plochu k temné kostře jednotlivých skladeb. Ona temná nálada ani smysl pro dokonalé budování atmosféry se nevytratily, ale i navzdory neutuchající snaze experimentovat je nová deska posluchačsky nejméně náročnou kolekcí od TKDE a také deskou nejméně pesimistickou. Samozřejmě je nutno brát na zřetel, že poslední souvětí je opravdu hodně relativní a to, že se jedná o ,,nejpozitivnější“ a nejpřístupnější desku souboru neznamená, že se bude líbit devíti z deseti fanoušků takové Lady Gadža. Jsem si zcela jistý, že pro klasického posluchače středního proudu není tato deska určena ani v tom nejmenším. Ostatně adjektivum ,,mírné“ před slovem negativum je také opodstatněné, jelikož i navzdory výše zmíněným výhradám se jedná o výrazně nadprůměrné album.
Stejně jako v případě debutu a následující desky Here Be Dragons i na aktuálním albu lze vystopovat zřetelný inspirační zdroj v podobě hudby Angela Badalamentiho, přičemž zejména vzpomínce na soundtrack k legendárnímu seriálu Twin Peaks se při poslechu desky From the Stairwell posluchač neubrání. Kromě příznivců tohoto Američana s italským původem mohou být hudbou TKDE osloveni i otevřenější posluchači klasického jazzu, milovníci různých propojení jazzu s elektronikou, fanoušci temného ambientu, nebo věční hledači nové alternativní hudby.
Hodnocení: From the Stairwell je velmi dobrá deska, na níž se stejně jako na deskách předchozích povedlo výborně a přirozeně propojit stránku technickou se stránkou emocionální. Byť z mého pohledu deska stojí ve stínu pestré předchozí desky Here Be Dragons a temného díla Succubus vedlejšího projektu The Mount Fuji Doomjazz Corporation, tak i tuto nahrávku mohu s klidným svědomím doporučit.
Rok vydání:
2011
Vydavatelství:
Denovali
Seznam skladeb:
All Is One
Giallo
White Eyes
Cocaine
Celladoor
Cotard Delusion
Les Etoiles Mutantes
Past Midnight
80%
-jt-
Předchozí dvě alba mě musím říci mnohem více oslovila. To současné už není tolik temné a pošmourné, jako ty přechozí. Přesto ale představuje docela slušný hudební počin. Lady Gadža to, jak píšete, skutečně není.