Začal vycházet zbrusu nový časopis o Jiřáku

Pražské náměstí Jiřího z Poděbrad se v posledních letech výrazně proměnilo. Kromě tradičních trhů zde vyrostl bezpočet kaváren i s posezením venku. „Jiřák“ se stal místem setkávání. Tuto skutečnost chtěli pojmenovat redaktoři nově vzniklého časopisu Náměsíčník. Rozhodli se proto vydávat, zatím jen on-line, časopis, který by mapoval veškeré dění na náměstí a v jeho okolí.

Kromě tipů, kam na kávu, sklenku vína nebo na dobroty píší o akcích, které se na náměstí Jiřího z Poděbrad konají. Všímají si také budov, které mají v této lokalitě svůj půvab. Dozvíte se něco z historie místní základní školy, majestátního kostela postaveného podle návrhu slavného slovinského architekta Jože Plečnika a dalších zajímavých stavbách. Budou pro vás připravovat rozhovory se známými lidmi, i s pamětníky. Zaměří se i na různé kulturně sociální projekty. Do prvního čísla připravili článek o pojízdném klubu Uličník, tedy o autobusu, který slouží všem dětem pro trávení volného času. V Náměsíčníku budou vycházet také recenze a pozvánky na koncerty, akce, výstavy a další společenské události. Na své si přitom přijdou také všichni milovníci zdravého jídla. Také toto téma má totiž patřit mezi stěžejní, jimž se chce nový on-line magazín věnovat. „V dalších číslech chceme psát o revitalizaci náměstí, a také o masopustu a vzít to trochu i z té historické stránky,“ říkají jeho redaktoři.

Cílem časopisu není jen informovat o tom, co se kde děje, ale podpořit setkávání občanů, sdílet s nimi radost nad tím, že se v době, která přeje hlavně technologiím, pořád dokážeme setkávat tváří tvář, popíjet kávu a procházet tržištěm. Autoři Náměsíčníku fandí všemu tomu ruchu a pohybu na náměstí, kde se krásně prolínají starousedlíci, s obyvateli z celé Prahy a vlastně i z celého světa. A nemusí se na náměstí zrovna konat nějaká oficiální akce, aby se zalidnilo, a aby na něm postávaly hloučky lidí se sklenkou vína či šálkem kávy. „Například, když jdete v sobotu ráno po Jiřáku, vidíte ten život, potkáváte lidi s košíky plnými zeleniny z trhů, pokud se tam zdržíte, potkáte jednoho člověka několikrát během třeba půl hodiny, nejdříve v pekařství U Antonína, kde nakoupí pečivo na snídani, pak si v kavárně dá kávu a pokud má dítko, zakotví s ním na dětském hřišti, a vy ho tam vidíte zase a i když je to pro vás cizí člověk, už se znáte, zdravíte se, to je super, Jiřák je jako nějaká malá vesnice,“ říká Alžběta Bublanová, jedna ze zakladatelek časopisu.

Původně tvůrci zamýšleli vydávat magazín v tištěné podobě. „Nejdříve jsme chtěli časopis tisknout a roznášet do schránek a dávat do kaváren, ale to je velmi drahé,“ vysvětluje redakce. „Navíc jsme zjistili, co vše to obnáší, když máte tištěný časopis,“ dodávají. Zatím bude proto časopis k dostání jen v elektronické podobně. Jeho první číslo je už nyní k dostání. Pokud by o čtení byl zájem, nevylučuje šéfredaktorka Bublanová, že se do tištěné verze přeci jen pustí. „Chvíli to ale ještě potrvá,“ uzavírá držitelka prestižní Ceny Karla Hynka Máchy.

Jan Perniš