Americký prozaik John Irving se dočkal slávy a uznání po vydání svého románu Svět podle Garpa. Od té doby jsou jeho knihy řazeny k bestsellerům a řada z nich byla i zfilmována. V jednom z posledních románů Rok vdovou si přitom stejně jako v těch předchozích opět nebere žádné servítky.

V knize totiž otevírá otázky točící se kolem lidské sexuality a dětství, jehož průběh ovlivňuje nejen kroky jeho postav, ale životy nás všech. Rozsáhlý, bezmála šesti set stránkový, román popisuje život Rút Coelové a Eddieho O’Harry. Příběh otevírá milostný poměr Rútiny matky Marion a mladého tajemníka jejího otce, Eddieho, který se v knize objevuje doslova od první až do poslední stránky. Čtyřletá holčička z rozpadající se rodiny žije od narození ve stínu svých tragicky zesnulých bratrů. Ona sama se měla narodit jako syn, který by alespoň částečně zastoupil bolestnou ztrátu. Rút prožívá dětství a dospívání jen s otcem, úspěšným spisovatelem. Matka, toužící stát se spisovatelkou, totiž jednoho dne odejde pryč a zpřetrhá s rodinou veškeré styky. Příběh se následně rozbíhá do několika směrů a detailně rozvíjí charaktery a osudy dalších postav.

Bizarně komplikované zápletky však spolehlivě vedou vždy k jednomu cíli, tedy k Rút; děvčátku vyrůstajícím jen s promiskuitním otcem, který vydělává na psaní dětských knih. Celý život sleduje jeho strategii v získávání žen, včetně milostného poměru mezi ním a její nejlepší kamarádkou. Následkem toho Rút v dospělosti válčí s křivdami dětství, s muži i se svojí spisovatelskou kariérou. Irving si pečlivě pohrává s detaily, čímž se pozornému čtenáři dostává ještě hlubšího prožitku. Na samém začátku například dívenka nachytá svoji matku in flagranti s tajemníkem. Ta ji konejší slovy: „Neplač miláčku, to je jen Eddie a já.“ Stejnou větou přitom, ač v úplně jiné situaci a po velmi dlouhé době, kniha i končí.

Román má lehce kontroverzní nádech, Irving v něm však znatelně klade důraz také na čtivost a líbivost. Důsledný popis dětského prožívání, ovlivnění postav jejich sexuálním životem i prostředím, přidává knize na atraktivnosti. Na druhou stranu líčení různých úchylek a potřeb všeho druhu zabíhá možná až zbytečně příliš daleko, až do poněkud bizarní roviny. Kromě propracované psychologie postav, se rodák z amerického Exeteru a držitel Oscara za scénář k filmu Pravidla moštárny nebojí v knize postihnout období několika desetiletí. Jednání hlavních hrdinů je přitom velmi často ovlivněno spisovatelskou deformací. Myšlenka na takové povolání, snaha uspět a prosadit se snad trápila či trápí každého jedince s literárními ambicemi. Posedlost postav kráčet tímto směrem a věčně polemizovat nad tím, jak moc je umělecké psát autobiograficky, působí jako autorovo osobní vyrovnání se s úskalím literární praxe.

Čtivost Roku vdovou nespočívá pouze v užívaném jazyce a pikantních sexuálních scénách, jistou přitažlivost má i bohaté dějiště příběhu. Přestože se jeho valná většina odehrává v USA, čtenář nejen procestuje několik tamních států, ale přenese se, jak je Irvingovým „dobrým“ zvykem i do Evropy. Zejména část odehrávající se v holandském Amsterodamu a neřestné čtvrti Červených luceren je lákavá už jen svým umístěním.

Hodnocení:

I přes některé chronické problémy, jimiž Irvingovy romány včetně toho současného, trpí, si Rok vdovou zaslouží čtenářskou pozornost. Jde o zručně napsaný příběh alespoň částečně se dotýkající dnešní americké reality, což není v této době úplně málo.

Vydavatelství:
Odeon

Rok:
2014

Překlad:
Milada Nováková

74%

Magdaléna Baumannová